Blurts

How Do I Smell, Honey?

About half a year ago I used on myself that new, fabulous perfume my husband brought me from Kuwait.
It smells wonderful – tender floral aroma.
I came to the livingroom, where was residing my beloved half, and innocently asked: “How do I smell, honey?”
He, so devilishly honestly, looked at me and replied without moving a muscle: “Like every housewife.”
What is that, did I think? Like baking cupcakes?
“And how does a housewife smell,”  inquired silly me.

(A moment of surprised silence on his side.)

“Like onions.”

Drahá Rodina

Neboť se blíží všemi oslavované (obzvláště majitelé všelikých velikých obchodů) a ekonomicky ruinující období roku, většině lidstva známé pod pojmem Vánoce a Advent, optala se má rodina sídlící v ČR, zda si probojujeme cestu na pár dní zpět do země rodné a oblažíme naše okolí špetkou multikulturality.
Odpověděla jsem, že událost blíže prokonzultuji s manželem, což jsem udělala, sic ne záhy – ale udělala; a na jeho popud zase prohovořila zpět s rodinou a pak zpět s drahou polovicí. Dohodli jsme se na přibližném datu příletu a s optimismem sobě vlastním (poslední letenka u British Airways vycházela okolo 100£) jsme byli smeteni ekonomickou krizí a neustále se zvyšujícími náklady leteckých společností (či jak jinak zdražování odůvodňují) a letenkami na osobu značně dražšími, včetně faktu, že tříleté dítko již necestuje za 80% ceny, nýbrž za cenu dospělou. Ačkoliv jsme na tom finančně lépe, než předchozí rok, takový náklad je stále velká událost, obzvlášť když cena celého výletu vychází nikoliv o pár liber více, ale v řádu stovek liber více…
Výlety do ČR se stávají více a více komplikované, finančně i cestovně.
Nejprve zmizel přímý let, poté nám každých pár měsíců zdraží letenku o několik desítek liber na osobu…

Lady’s Purse

Did you ever wonder, what containes lady’s purse? What secrets can a woman hide inside, dark and all-eating space, in where is carried almost anything possible you can think of?
I don’t know how other ladies, but my ‘purse’ (it’s more like a bag, bought it in one ethno shop) doesn’t contain much things.
I carry there the following:

Pentax K20D with mounted 50mm.
One polarizer filter from Hoya.
Brush for cleaning the lenses.
One spare lens (18-250mm), just in case.
One lip bomb.
Mobile phone (that’s in case I don’t forget it on the nightstand.)
Health insurance cards of my daughter and me myself.
One paper napkin.
One sheet for cleaning glasses and camera LCD.
Few pounds scattered throughot the bag, in case I need to make a small expense and I’m too lazy to search for the wallet.
One wallet (if I know I go shopping, otherwise NOT – its big and heavy and doesn’t really nicely stuff inside with already big Pentax.)
Keys from the ground floor flat we live in.
One spare hijab pin.
And… in case of traveling outta country – one diaper and one book.
That’s about it… Not much secrets, right? :-)

Why do muffins stick to case?

Now when going through the usual keyphrases looked for on my blog, digging through hundreds of searches how to purge to get skinny and sayings of Imams, I came across one funny search.

“Why do muffins stick to case?”, is asking unknown person.

Well, that’s an interesting observation.
They might stick to case because they are made from sticky material, as the dough for muffin contains a lot of soft butter and sugar, often tipped by some other stuff around, sugar, chocolate, marmelade, and when not kept in very dry and cold environment, they tend to become very sticky… hence to befriend the case they are carried in too much and leave some pieces behind, when being picked up.

Ps.: Who wants to bake some, as I know in CZ it is not so easy to get good already done and ready to be bought, here are some recipes.

The Feminized Western Men

Not so long ago, few days back actually, I was at a hairdresser, making her go nuts over my husbands idea have me blond again, because although I’m ash blond naturally, he previously desired a brunette and I made him happy. It is, though, much easier to turn a blond into a brunette than a brunette back into a blond.
As I had few hours to spare while she was trying not to burn my hair away, I had enough time to go through all those magazines for women with zero informations and a lot of gossip, which I normally don’t even think of looking in, but, oh well, I was really bored and falling asleep with had full of aluminium wasn’t my imagination of a proper visit.
Although those magazines always contain a lot of stuff nobody needs to know, it caught my eye on one – really obvious, but I’m always late in those – problems; and that is the water pollution.
Not the regular environmental stuff to make you buy ‘bio’ food and ‘bio’ made stuff, but the pollution which comes from humans only – the medical pollution.
The amount of remedies and medicines we, especially in western world, eat daily is unbelievable and everyone knows that for sure.
What we often forget is the fact that by eating them it doesn’t really end; our organism takes what we need and the rest goes away, in our urine mostly. This goes through the sewage to the water plants; but water plants can’t really get rid of hormones and particles as such.
Many of the cities than take the drinking water back from the lower streams of rivers and de facto pump us with all those medicaments back; one problem is already very visible; and that is rapidly growing level of female hormone oestrogen in out waters, mainly caused by the amount of contraception pill taken by the females, so happy to have the ‘freedom of choice’, to literally fuck around without any consequences such as the feared-by-many unwanted pregnancy. But the second consequence, the less visible one, which is the very unwanted level of hormones left in our drinking waters, is not taken into account.

Jak cekání na Godota…

… je čekání na datum, kdy opustíme s Doubravkou ČR a vydáme se zpět k neumětelům (rozuměj, UK).
Neboť pořád nevíme, jestli můj předrahý prošel u zkoušek za semestr nebo ne, a marně čekáme na odpověď emailem od jakéhosi prázdninujícího se profesora, lépěji pak řečeno Hlavního vedoucího studijního programu, na kterém je Drahý Manžel přihlášen (za hříšné tisíce liber per semestr, ale co, dokud nepropadá, platí mu výdaje na školné práce, která ho na studia inženýrská poslala).
Písemně sdělené výsledky se záhadně liší od publikovaných na webu školy, a po telefonu mu nic nesdělí. Chtějí ho osobně, v Británii. Těžko si odskočit po obědě z domu, že; možná, kdyby to nebylo několik tisíc kilometrů z ruky, pak by to, opravdu možná, vcelku šlo.
Leč nevíme dne, ani hodiny.
Dnes Aboody vyrazil na nákupy, pořídit mi nový notebook jako náhradu za ten starý, kterému jsem úspěšně uklohnila grafiku, jež integrovaně pokazila pokusy o její výměnu; a také (konečně) snubní prstýnek, který nemám, na svatbě jsem nedostala (nechcete alespoň muziku? – optala se stručností obřadu zjevně zmatená zástupkyně matriky, a na zápornou odpověď si povzdychla, že to tedy bude rychlé) a dosud se mi vyhýbal.
Mám o něm totiž vcelku konkrétní představu, a tím to nedělám drahému příliš lehké. Já a kytičky. Musím je mít i na snubním prstýnku. Jaký sežene nakonec, uvidím, jen tiše doufám, že nic okázalého a předraženého, jak jsem ho několikrát upozornila, a jak jsem několikrát byla šušnuta zpět.
Dále musí povyřídit věci okolo víz a islámského sňatku v Kuvajtu, jakožto i letenky zpět, a tak dále, a tak dále, není toho až tolik, ale také toho není málo.
A někdy se to vleče jak žvejkačka.