Photo

Jak jsme neukradly sáně

Newcastle … přežívá.
Sníh, překvapivší veškerou populaci na místě zhruba před 14ti dny, se stále velmi tvrdohlavě drží a odolává i občasnému dešti, když se oteplí na 5°C; ovšem ano, pravda, takové teplo vydrží jen moment a opětovně padne k nule či pod ni, a z ulic N’Castlu se stává jeden velký, nechutně lesklý zimní stadión. Problém je ovšem v tom, že tady na to nejsme zvyklí a sůl, štěrk ani rolby a podobné vynálezy mrazivému počasí vzdorující tu nemáme, tudíž celé několikasettisícové (v případě, že počítáme i předměstí pak několikamilionové) město prostě ustrnulo v pohybu. Kdyby nebyla zima, ale horko, lidu- a vozu-prázdnými ulicemi by poletovala klubka roští z pouště, jako v těch starých westerňácích. Horko není, poletuje pouze sníh a sem tam uklouznuvší chodec, jenž neuvyklý ledu nevybavil se bruslemi a na ulici lesklé jak sklo sebou nepřekvapivě neelegantně žuchnul. Bác.
Nebyl by to živý kapitalismus, aby se především indické obchody neadaptovaly a z Norska nezačaly dovážet sáně a boby, a místo parků teď jsou jen kopce užívané euforickými rodinami udupávajícími již beztak nebezpečnou cestu o něco víc (nu což, o pár zlomenin víc – bác), všichni vybaveni ještě plastem páchnoucími novotou zářícími – především královsky modrými – bobami. Kdo nemá peníze či nervy investovat do novoty, která nemá jistého trvání, používá rozložené krabice a dřevo, případně si nějaká ta pohybovadla sami vyrábí (vždyť dle taxikáře, který nás před dvěma lety vezl z letiště, v N’Castlu nesněžilo dobrých patnáct let, tedy, co se sněhu a trvanlivosti týče; většinou v zimě sněží tak tři dny, normálně, zbytek jen prší a prší a prší.)
Děcka jsou především nadšená, je zábava, to co znají z televize se stalo skutečností, a krom toho, občas se, tu a tam, zavře škola nebo nejede autobus, protože to prostě klouže a je všeobecně klemra.
Nadšení přejde, až všem přijde účet za topivo.

Z čeho mám mít větší obavy?

Doubravka stále, ve třech a půl letech, nemluví. Tedy, mluví a komunikuje, ale nikoliv v rámci standartů – zapomeňme na tabulky, ona prostě nemluví ani v rámci toho, co se běžně nazývá selským rozumem. Ví slovíčka, leč její slovník je omezený i přes snahu pouštět vzdělávací programy a společné čtení pohádek a básniček a vyrábění osobního obrázkového slovníku (doporučuju vyzkoušet, našli jsme tak využití pro mnoho katalogů a letáků, prostě se vystřihne předmět, jídlo, oblečení, cokoliv, co se dá pojmenovat, nalepí se to do sešitu tomu věnovaného a k tomu se tiskacím písmem napíše, jak se tomu říká. My to vedeme ve třech jazycích pod sebou, ale funguje to stále!)
Sice moc není fanouškem vět a celkově vznešené konverzace (které by tedy rozuměl někdo zvenčí), zato umí počítat a chce si s námi neustále počítat věci. One, two, three and go! Na prstech sama o sobě napočítá i se správným ukazovaním do deseti. Umí správně přečíst čísla do deseti. Ano, vím, je to pouze do deseti, ale také má stále pouhé tři roky.
Sama od sebe také dělá takzvané “impressions”, kdy pomocí těla zobrazuje různé věci včetně čísel. Tři? Ruce před sebe jedna pod druhou a jedna noha pod nimi. Jedna? Stojí jako šipka. Šest? Zkříží nohy do bubliny a ohne ruku nad hlavou. Pět? Ruce před sebe a pořádně vyboulit bříško s nohama ohnutýma v koleni za sebe. Nikdo jí to nikdy neukázal, přišla na to sama. Do školky pořád ještě nechodí, neboť se otevírají až po zimní přestávce.
A to mně děsí.

Christmas Aftermath, Boxing Day & New Feature of the Site

Well, I can’t really say we’ve got any Christmas aftermath, as we actually didn’t have any Christams in the sense of traditional tree, presents, fish (carp, eventually – I really never liked it, this muddy structure of the meat is just gooweee, so sue me!), all the hugging and kissing under the lamp with hanging mistletoe… we just had a bit of its atmosphere, mixed with the mourning of Ashura (which starts officially today), so kinda strange, I gotta say.
Tomorrow is a Boxing Day in UK, all the shops will be opened since the very morning and will be offering discounts starting at 50% and ending at 90% off the price, I wanted to drag my hubby to Marks&Spencer as we got £50 vouchers for this shop for being customers of Sky (Now tell me, which internet and TV provider in Czech will give you equivallent of 1500 CzK just to thank you you are his customer? Not mentioning, that clothing is cheaper in here than in CZ when it comes to brands.) After giving it a thought we’ve decided not to go though, as the Boxing Day is something extremely popular and hence very crowded. Why having so much stress just to get a damn discount, huh?
I can, however, imagine the impact of something like a Boxing Day implemented in Czech – a lot of dead seniors and discount-craving-monsters elbowing each other in the faces just to get the cheapest brand! Am I being a meanie towards my own nation? I supposse I am a little bit – but there’s no smoke without fire, right?

Let It Snow!

It kept on snowing throughout the night and this is what we have woken up into. It actually managed to survive the whole day, and some a bit snow-crazy english people took slides and went to try to slide on the poor grass in the park; when it didn’t go well, they just moved on the actual path and nicely slided it till ice for all the normal people who wanted to walk and not on the grass… Newcastle seems to go quite mad whenever any snow appears as it is not much common in here (maximally few days during the winter), so when the snow actually lands, all the families and kids and youth flood out of the homes and head towards all possible parks, green and flat areas and try to slide down, no matter how short, bumpy and green the thing is. That’s some spirit! (But I hear the grass crying, though.)

Heaton under Snow, Newcastle Upon Tyne

Strange Tastes, Extraordinary Order and Mist around the Angel of the North

Misty

I’ve always wondered what tastes can people from other countries get; what do they like and what do they eat and what won’t they ever put in their mouths. Interesting topic, unfortunately only a little bit tied to the country of origin, more to the person him/herself.
Me and Abood got some of ‘our’ tastes though; and they are, indeed, strange for the other one. I’ve got used to the fact I make sometimes for the breakfast bread with strawberry / blueberry / blackberry jam and toast cheese. Weird, isn’t it? I mean, I would never, ever combine sweet marmelade with salty cheese in one meal! Odd taste.
But… than I’ve remembered that I got my own weird thing to eat, at least in the eyes of my husband, and that is bread with butter and leek. Yeah! You read right; I might not bite on onions as my brother does, but I stuff fresh leek in my sandwich. So I guess we can call it fifty fifty. Me and my contraception sandwich (you can imagine the breath after that, right?); and Abood and his saltsweet toast. Oh yeah, sometimes I also heat up the cheese for it, so it will be melty. Yummy!

Chilly

chilly

 

So seem to be all the days now. Mainly below 5 degrees of C., and this kind of humidy-crawling and creeping cold everywhere. Waking up in the morning means having fingers on feet turn purple from the unwelcoming tiles of kitchen; and doing hot, warming tea seems to be such an impossible task – but so rewarding, when one finally brings the cups into the living room, which has a high fibre carpet and it’s a little bit more bearable in the morning than the coldness of a kitchen area facing the bloody north-east. Beautiful mornings with sun beams shining through the glass of the kitchen door; but the beams don’t warm up at all.
Showering means leaving the shower on for some time before you can step under it, unless you like the quick way of waking up in the morning; and I certainly don’t. Perhaps the real english men do so. Or maybe they’ve just got used to it.
Our millipedia problem got solved by it, though; as well as all the snails are winter-sleeping.
The only slight uncomfort comes from the fact that we don’t really own the proper amount of sweaters for home; neither a suitable jacket for outing. I should check John Lewis for some, I guess, so we can get out more. Not like we got much sunny days now; winter came with full power and though it doesn’t announce itself with snow as in Czech, it still is ubiqutous and we can feel it to the tips of our fingers.

podpis