Před nedávnem jsem se stala obětí krátkého hovoru s jednou z mých bývalých známých z ČR, jednou z těch, které mi ukázaly záda ve chvíli, kdy se dozvěděly o mém manželovi – tedy, ne o něm, jako spíše o jeho původu; slečna, říkejme jí Jana, krátce po vystudování vysoké školy, neschopná v krizi najít umístění vzdělání odpovídající a pracující tedy jako pokladní ve velkoobchodu, od posledka vcelku zahořklá na vlastní život, má sice stále problém s Aboodym, ale “nevadilo by jí, kdyby se dozvěděla něco zajímavého z mého života,” tudíž jsem jí bodře sdělila, že náš život nijak extrémně zajímavý ani výjimečný není, a že jsme vcelku taková normální rodinka. Janě to pravděpodobně nestačilo, ale co se dá dělat, já opravdu věřím, že jsme naprosto normální rodina (ano, máme občas specifické problémy, jako druhou manželku, ale koneckonců, milenka v Čechách se s tím dá vcelku srovnávat, jen by to znamenalo, že manžel přijde k manželce a začne jí domlouvat, ať mu najde hodnou a hezkou milenku; když se nad tím zamyslím, nebylo by to pěkné, vědět dopředu, dámy? ).
Každopádně přišel na přetřes Janě prozatím neznámý problém, a to umístění potomka do školky.
Nám se to nepodařilo, nejbližší škola je v naší ulici, ale je také ověnčena mnoha trofejemi a vynikající pověstí, tudíž 28 místeček ve školce se zaplní raz dva. Místo jsme tedy nedostali, což je asi jasné. V Británii, Newcastlu tedy konkrétně, má každé tříleté dítko nezvratitelné právo mít místo ve škole (ne privátní, ostatní však ano) a to zadarmo. Je to totiž poslední rok školky pro děti v UK, ve čtyřech letech nastupují do normální školy. Ta se ovšem nekoná jako v ČR, první rok děti navštěvují takzvané “reception classes”, což je něco jako škola hrou. Chodí ven, učí se pojmenovávat věci, co vidí, kreslí, hrajou si. Oficiálně děcko ani nemusí do školy chodit do dne svých pátých narozenin, tudíž, ano, pokud má narozeniny v květnu, začne svůj první školní rok až v květnu. Dětem pod pět let se pak věnuje více pozornosti. Kromě toho, na třídu deseti až patnácti dětí jsou vždy tři “tety”. Těžko tvrdit, že to takhle je po celé UK, či Newcastlu, ale rozhodně to tak je ve školách v našem okolí.