Randomly Mad

Doubravka stále, ve třech a půl letech, nemluví. Tedy, mluví a komunikuje, ale nikoliv v rámci standartů – zapomeňme na tabulky, ona prostě nemluví ani v rámci toho, co se běžně nazývá selským rozumem. Ví slovíčka, leč její slovník je omezený i přes snahu pouštět vzdělávací programy a společné čtení pohádek a básniček a vyrábění osobního obrázkového slovníku (doporučuju vyzkoušet, našli jsme tak využití pro mnoho katalogů a letáků, prostě se vystřihne předmět, jídlo, oblečení, cokoliv, co se dá pojmenovat, nalepí se to do sešitu tomu věnovaného a k tomu se tiskacím písmem napíše, jak se tomu říká. My to vedeme ve třech jazycích pod sebou, ale funguje to stále!)
Sice moc není fanouškem vět a celkově vznešené konverzace (které by tedy rozuměl někdo zvenčí), zato umí počítat a chce si s námi neustále počítat věci. One, two, three and go! Na prstech sama o sobě napočítá i se správným ukazovaním do deseti. Umí správně přečíst čísla do deseti. Ano, vím, je to pouze do deseti, ale také má stále pouhé tři roky.
Sama od sebe také dělá takzvané “impressions”, kdy pomocí těla zobrazuje různé věci včetně čísel. Tři? Ruce před sebe jedna pod druhou a jedna noha pod nimi. Jedna? Stojí jako šipka. Šest? Zkříží nohy do bubliny a ohne ruku nad hlavou. Pět? Ruce před sebe a pořádně vyboulit bříško s nohama ohnutýma v koleni za sebe. Nikdo jí to nikdy neukázal, přišla na to sama. Do školky pořád ještě nechodí, neboť se otevírají až po zimní přestávce.
A to mně děsí. Keep on reading »