Díky řečovému deficitu dcery se naší malé domácnosti zatím vyhnulo nekončící “A proč a proč a proooč?”, a jsme za to vděční; na druhou stranu si Dori nedostatek v řeči rozhodla kompenzovat velmi chytře v neviditelných přátelích.
A tak se po našem malém bytečku válí, poletují, sedí, pokukují neviditelní přátelé, tvorečkové i přístroje a jeden musí dávat velký pozor, co dělá.
Dnes večer jsem omylem snědla nabízenou Liliinu panenku považujíce ji nevinně za imaginární zmrzlinu a způsobila drahému potomku pláč s následujícím desetiminutovým balkónem a bojkotováním mé osoby, přičemž tatínek byl zaúkolován opravením neviditelné hračky. K tomu mu byla poskytnutá krabička neviditelných nástrojů.
Byt plný neviditelných monstrozit je dobrodružstvím samo o sobě, neb mé dítko za mnou chodí a pečlivě z mé cesty odstraňuje všeliké motorky, autíčka, panenky i potraviny, jež se mému syrovému, dospělému oku přece nezjevují.
Po několika týdnech života po boku dětské dimenze jsem však již dokázala lokalizovat několik základních a příliš se nestěhujících předmětů. Například na jídelním stole v kuchyni je motorka.
Pod ní odpočívá jedna mořská víla, která tam má čas od času kámošku a někdy i Nema.
Nad sporákem občas lítá moucha, která nemá jméno, ale pohybuje se zásadně jen na fouknutí.
V koupelně je Baby, což je nyní již pouze imaginární 3 milimetrové miminko slimáka, který nám vlezl do vany a já ho vyhostila na dvůr (“It’s a baby, dear. I can’t kill a baby.”), ono miminko však s námi zůstává v představách.
Pak tu jsou kotěcí dvojčátka, která s Dorinkou chodí všude, a to i spát. Bez nich neusne. Když je náhodou někde zapomene, musím je přinést – bez nich se prostě nespí. Ano, pořád je řeč o neviditelných přátelích.
Ačkoliv je občas těžké se vyvarovat všech imaginárních věcí, živočichů a jídla (na posteli je jabloň s jablky), je to čas legrační a pro mně přínosný – dětská nevinnost a představivost mi dává zpět úhel pohledu, který jsem už dávno zapomněla v prachu dětství….
You might also like:
Až jsem zalitovala, že nám se neviditelno ve všech podobách vyhnulo…
Je to legracni, ale obcas by si clovek hodil masli, kdyz slysi ditko jecet hend po tom, co si nekam sedl, protoze prave zplacatil Chipa a Dalea, ci tomu neco podobneho
Nejlepsi je to ovsem v obchodaku, kde s sebou nosi neviditelny kosik s potravinami a chova se, jako by fakt neco nekde slohla
Já jsem měla smečku neviditelných psů, ale v podstatně starším věku (to mi bylo tak osm, devět) a měla jsem je jen tehdy, když jsem byla sama, takže nijak nepřekáželi
jak to máte doma vy, to je ďábelský
jsme se stastne shledali s Baby, ktery jiz nebyl 3mm ale cca 5cm, takze skoncil nemilosrdne v popelnici, neb uz to neni miminko a dospelaky klidne lohnu. Heh