One week till we fly to Czech for short holidays.
Only me and Dori, hubby stays at home in Britain. God knows what he will do. Snow fell once again on Newcastle as a silencing blanket, just overnight the temperature dropped about 10 degrees. One day sunny and fun, second a layer of about 10 cm snow everywhere. Fun for children, I guess though.
To make me feel calm and happy with flying we are watching National Geographic series “Airplane crashes investigations” or somehow like that, general idea is airplanes falling down killing people and such catastrophic scenarios (actually, things which happened). Comforting, indeed.

There’s nothing better than a cup of hot, satisfying coffee in a cold british day.
My favourite mug, wonderfully mild smell of coffee being prepared for a relaxing moment in soft and warm sofa, while Dori is playing out on the rear yard and letting the fresh air come to the living room…

Po třech letech pěstění dlouhých vlasů se s nimi provedl doslova krátký proces.
Aboody trval na tom, že dáma prostě dredy ani vlasy na ježka nenosí a mám mít jak se sluší dlouhý ohon, a já si řekla, proč ne, vlasy do pasu jsem měla naposledy na základce.
Do pasu jsem to nedotáhla, jen do půli zad, rostou mi rychle. A taky chcípou. A tudíž… padají. Hodně. Takový odpad ve vaně ze mně má radost; eventuálně Abood, který má jeho čištění na starosti a denně z něj tahal hrst mých vlasů.
Nakonec mi uvěřil. Mé evropské, nijaké vlasy prostě dlouhé jako arabské být nemůžou. Nějak to neuživím. I po pečlivém zkoumání struktury vlasů po vypadnutí jsem na první pohled mohla vidět, že jen polovina je normální, a druhá že je slabá a téměř neexistující.
Abdula přestala vana bavit, a přišel velmi nenápadně s nabídkou, že tedy účes změnit můžu… Hah! Ostříhal mě za trest sám. Z do půli zad je mikádo, prý je sexy. A zubaté. Buď si, on se na to dívá, ne já.
Já mám hlavu lehčí, vlasy přestaly padat téměř v danou chvíli a spotřeba šamponu klesla na třetinu.
Princezna prostě nikdy nebudu…