Tento prosinec je prostě podivný. A nemyslím tím pouze prapodivně předělané klasické kreslené Disneovky do 3D – takový Medvídek Pooh je trojrozměrná zhůvěřilost, která by se měla trestat, kdyby to nebyl přímo Disney, kdo to do té příšernosti předělal (že by “děti moderního věku” neměly okem zavadit o krásné originální kousky a raději sledovaly neumělé předělání v Maye či 3DMax? Ještě, že Dori dává přednost kresleným věcem).
Dvanáctý měsíc tohoto roku se mi jeví tak nějak neskutečný, neboť kromě kulturně vštěpeného “joyful, joyful time” se s Adventem sešel islámský měsíc Muharram. Co to znamená? Inu, nový rok pro Muslimy, ale konkrétně v našem případě také měsíc smutku, neb v tomto měsíci byl velmi nepěkným způsobem usmrcen třetí Imám Hussain (a.s.) spolu s většinou jeho rodiny a následovníků; je to měsíc, kdy některé ženy z jeho skupiny byly donuceny podniknout vyčerpávající pouť pouští do Sýrie; je to měsíc, kdy několikaměsíční syn byl usmrcen v náručí matky jen proto, že byl krevně příbuzný s Hussainem a mužským potomkem; je to měsíc, kdy celá komunita Ší’itských Muslimů drží smutek a připomíná si události oné doby, aby nezapomněli, aby pamatovali, aby nesli vzkaz pro své potomky a přátele a sjednotili se ve svém pláči. Je to měsíc, kdy nezůstane oko suché a kdy muži jsou hrdí na své slzy. Jeden z mnoha příběhů doby, které se intenzivně připomínají během tohoto měsíce (a o něco méně celý další měsíc, pro ty pobožnější), je příběh Sukejny. Keep on reading… →