Posted on

The Goo’ Ol’ Times

Although I don’t have any access to any decent PC now, namely my own notebook, I still do like to take pictures on my camera; all the taken photographs are still on my memory card and have to wait for me to come back to N’Castle – but it will be, in the end, unexpectedly soon.
I didn’t wanna let slip away one photo opportunity these days: we own an old, far more than 100 years old, house in the same town we live now, and the old house is left empty already many years; nearly twenty now.
We used to live there for a short while, I mean we as our current, recent family; I have some memories tied to the place still. But before us, long time ago, there was living the previous part of our family, my dad, my grandmother, even grand-grandparents.
And the house was left alone those nearly twenty years ago, in the same state we used to be there; there are books, furniture full of clothing, dinnerware, in the bathroom is even left old shaving stuff and a toothbrush; it looks a bit like left after some kind of disaster, surprisingly full of all the personal stuff, like if a war or earthquake or something came and the people in had to leave in a big hurry, letting everything rot behind.
But nothing happened, really, we just moved few tens of metres away, not even in kilometres. From the windows facing south west we can without problems see the old shack.
So I took my chance to try the 50mm lens in there, since last time I had only a telephoto one; and I went those few tens of meters to the old, wet building – if statics came across it, they would probably order us to tear it down.
But they didn’t and the house is still standing, as left in 1990′. Keep on reading…

Posted on

Má-li se něco podělat, pak s chutí a pořádně

Tož vám také nikdy nic nevychází, tak jak má, když si vše pěkně pečlivě naplánujete?
Tenhle rok je pro naše plány prostá katastrofa; nic se nám nedaří vyřídit, dodělat ani rozdělat, já tvrdím, že plánovat se nemá, protože pak nikdy nic dobře nevyjde. Ale manžel neposlechl a plánoval a teď to tu máme – ne tedy, že by to byla jeho chyba – vše pěkně nalinkované se nám z linek rozsypalo a nám se nedaří věci nacpat zpět do vyměřených linií.
Sňatek je zatím platný pouze na území Velké Británie a většiny států EU, Čechy se uznáním dokumentu platného dle Haagské dohody neobtěžují a vyžadují hromadu papírování a nejlépe osobní přítomnost obou manželů na zvláštní matrice v Brně – ne v Praze, hezky cestovatelům při ruce, když už k tomu dojde, ale náramně z ruky v Brně; vzhledem k tomu, že pobývám na Vysočině, nic při ruce stejně nemám, kromě lidské hlouposti a neochoty.
Kuvajt se nám také nepoštěstil, soudce vydávající razítko na kuvajtskou verzi našeho certifikátu si postavil hlavu, že nám to neorazítkuje, protože se mu něco nelíbí, jestli je to ší’aismus manžela, jeho v Kuvajtu známé rodinné jméno, jeho krátký plnovous nebo prostě měl neúctyhodný dlouhovousý sunnita jen hodně špatný den, to nevíme – každopádně nám nic neusnadnil a odkázal nás na žalobu, kterou to z něj prý možná dostaneme.
Po pár dnech bojů s financováním takové žaloby proti celému ministerstvu jsme vynalezli jiný plán, ke kterému jsme se pomalu dokodrcávali; leč co tomu náhoda nechtěla, manžel se v závěrečných zkouškách na univerzitě příliš nevyznamenal a neblahý výsledek nám pečlivě a složitě vykonstruovanou ideu zhatil.
Musíme tedy vše opět přestavit; místo všeho, s čím se počítalo, letíme během týdne či tak zpět do UK, manžel pilně studovat na opravnou zkoušku a já s ním – protože i mně záleží na tom, aby druhá šance nepadla vedle. Pak by se nám totiž zase všechno pěkně zamotalo…
Doufám, že tedy alespoň nový notebook přežije let do Británie, protože můj starý se na harddisk již nepostavil a vesele si chcípá na poušti, kde čeká na rozebrání na součástky. Budiž mu písek lehký.

A to sem ani nezmiňuji vše, co se nám tento měsíc nepovedlo… jen to hlavní. Špatné zprávy už ani nevnímáme jako špatné; natolik jsme jim přivykli.

Posted on

Definitively Cloudy

Our second week in Czech is still very cloudy and storms are coming on daily basis. Raining outside, and raining inside – if I can call the flood of problems which just coming and coming and coming towards us.
Nothing at all got solved so far as new hurdles just stand in our way; but hopefully we are slowly crawling to some solutions in a month or two.
We gave up the try to have it all smoothly and quickly done – apparently it’s not in the dictionaries of our governments.
The days in Czech are long and wet now, full of strange looks and whispers, hard to not to notice me I presume; I got already used to it but I guess I feel often offended as it was referred to me recently as rather grumpy faced. Well I could as well refer to some poeple as very naive, when they think I can’t hear through hijab at all.
My doctor in hospital carefully proposed a medicine for my problem, probably thinking I will refuse from religious reasons, and I surprised her, when I eventually said yes and asked for the best one in her eyes – not only I wasn’t protesting as many fellows Christians might do, but I said I don’t care about the money as far as it helps.