Žvýkačkoidně

/, Photo/Žvýkačkoidně

Žvýkačkoidně

Neboli dlouze se mi táhnou tyto dny a týdny, jako pokaždé a snad i každé obřichatělé – člověk se nachází v permanentním stavu chtění a nechtění dalšího pitomka, tedy potomka; pohybuje se mezi touhou po posledních dnech klidu a spánku (slumber sice nemám, ale klidu je teď rozhodně víc, než bude za nedlouho), a touhou po tom již nebýt čímsi, co by Greenpeace nejraději odvalili zpět do oceánu a více neviděli (a to nezmiňuji ta záda, ta záda!).
Díky hormonům se také často ocitnu na pokraji hysterie a pláče, a slzím vskutku na cokoliv; od skutečné spánkové deprivace (nemělo by jeden a půl leté stvoření náhodou už spát normálně?!), přes dojemné scény u televize (nu, dojemné… koho dojímá šťastný konec Mickey Mouse Clubhouse…), až po totální nesmysle, jako například mastné nádobí, co bych měla umýt.
Naprosto příšerné období v tomto směru. I manžela jsem dneska vyděsila tak, že vynesl odpadky a umyl nádobí, něco, co naposledy udělal téměř pět let zpět.
A tak se snažím rozptýlit, většinou hákováním a splétáním přízí do všelijakých tvarů, patvarů a výtvorů, většinou, vcelku prozaicky, inspirovanými příchozím nespavcem.
Díky cílovým týdnům a komplikací s Marií pak ještě vyžadují v nemocnici týdenní návštěvy s ultrazvukem, takže také pořádná facka přes kapsu (většinou minimálně 35 dinárů), a to jsem ještě nezačala rodit, což bez komplikací a medikací, spolu s dvoudenním pobytem na soukromém ne-totálně-zákládním pokoji vyjde okolo sedmi set v New Mowasat Hospital. Teď už jen doufám, že ta veškerá politika, jíž se kasají na všelikých plakátech, nejsou jen žblepty, a oni skutečně jsou kojení podporující a vůbec, netypicky nekuvajtští, co se medikací, vedení porodu (ó, těch sedm hodin na zádech na posteli bylo něco…) a vůbec tak týče.

By | 2017-03-14T18:51:58+00:00 January 25th, 2014|Crafting, Photo|Comments Off on Žvýkačkoidně

About the Author:

Sometimes feeling out of this world.