Všichni jsou mrtví, Dave

27. Června 2007 v 11:13

Některé dny si opravdu myslím, že jsem cvok. Ne proto, že bych vyváděla alotrie. Ale proto, že i několikaminutový rozhovor s mojí bábí je čas od času nad mé síly. Obzvlášť, když trpím silným pms a nechovám se zrovna trpělivě a vstřícně.
Dnešní dopoledne však bylo jiné. Nenáročné. Minimálně, co se po slohové stránce týče. Neb bábí přišla a hledala svou sestru. Jenku, jen tak na okraj. Milá Jenka je 25, možná snad již 26 let mrtvá. Pohřbená na místním hřbitově. A moje babča ji nenechá v klidu spát.

A tak tedy čiperná a naprosto logicky nefungující seniorka napochodovala do bytu s tím, že nese ty papíry, na můj zmatený dotaz, jaké, odpověděla, že ty pro Jenku. A začala hodina konverzace na bázi nejrůznějších otázek a jedné, jediné, naprosto neoriginální věty.
Už ji aplikoval Holly na Dava Listera, když ho vyplivl ze stáze po 3 milionech let, kdy všichni byli mrtví. Pro neznalé, hovořím o prvním dílu britského seriálu Červený Trpaslík.
Pro příklad uvedu výňatek z dnešní duchaplné konverzace:

“Kde je Jenka?”
“Je mrtvá, babi.”
“Aha, a kam šla?”
“Je mrtvá, babi.”
Ale prosímtě, vždyť si s ní dnes mluvila na hřbitově. Tak kde je?”
“Je mrtvá, babi.”
(mírné zpozornění a zjištění, ze když zmiňuje jméno, nedaří se ze mne dostat kýženou odpověď.)
“A kde máš tetu?”
“Jenka je mrtvá, babi.”
“To vím, ale tahle Jenka, ta, co tu s tebou bydlí.”
“Jenka je mrtvá, babi.”
“Kam šla?”
“Je mrtvá, babi…”

… atp.

Nechci si tímto článkem dělat legraci ze stařecké demence. Nedělám si ji. Jsem spíš trošku hysterická. Protože odnože této konverzace se odvíjí každý den, několikrát, často i vícekrát, než je psychická pohoda člověka schopna unést.
Včera, když jsem uložila dítko k polednímu spánku, rozezvučel se bytem náš příšerný domovní zvonek. Zvonila zoufalá majitelka pekárny, uprostřed které stála moje babička, oblečena pečlivě do kožichu, zimních kozaček a kulichu, a chtěla zpět peníze, o které ji ošidili. Vzala si do hlavy, že je válka. A že musí koupit chléb, který pak donese učitelům ve škole, kteří ho budou rozdávat těm, kteří na něj nemají. Ušlechtilé. A smutné. Problém byl, že žádný chléb nekupovala. Ani neplatila tou krásnou fialovou bankovkou, na které se skví jedna jednička a za ní tři nuly. A už vůbec nebyla pravda, že by jí na tisícovku vrátily místo peněz staré, a ještě ke všemu neplatné, poštovní známky…

You May also Like...

Tripping
August 11, 2011
The Crucial Third Date
April 11, 2009
Chicken from the Box named Chickenpox
June 12, 2011

Leave a Reply to Um Abbas Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Bad Behavior has blocked 161 access attempts in the last 7 days.