Veselosti není dosti, aneb jak se hledá manželka pro manžela

//Veselosti není dosti, aneb jak se hledá manželka pro manžela

Veselosti není dosti, aneb jak se hledá manželka pro manžela

Od jisté doby jsem na myšlenku druhé manželky rezignovala, tedy, přivykla.
Dokonce mne můj drahý jednou natolik vytočil svým opakováním o tom, jak mi bude lépe, když nebudu sama, že jsem založila profil na muslimské seznamce s velkým nadpisem “Looking for Second Wife”, jenž jsem cca o hodinu později musela prodloužit o “For My Husband”, neboť mne zaplavilo několik desítek nabídek k sňatku od muslimů, od ší’a přes wahabi po salafi, nadšených mou zbožností a navrhujícími velmi blízké termíny oddání (pravděpodobně abych si to za čerstva nerozmyslela a nevzala jim do zaječích). Některé jejich odpovědi byly slušné a vcelku normální, některé mne upřímně pobavily (“má žena o tom ještě neví, ale bude nakonec ráda), jiné vyděsily (“musíš být tichá, hodná, poslouchat mně na slovo, nesnáším jakýkoliv nepořádek a nesnesu odpor, má první žena ti poví po sňatku více”).
Výsledkem byla asi týdenní přítomnost na oné seznamce, kde jsem se marně snažila nalákat ženy k odpovědi na mou nabídku, že se spřátelíme (a to prosím měly v profilu, že jim polygamie buď nevadí, nebo ji vyžadují), a mezitím dostávala sem tam další nabídky býti druhou manželkou tomu kterému muži, a třikrát chválu na mou odvahu a závist mému manželovi, jakou úžasnou ženu to má, bílou kůži má a polygamii neodmítá.
Po jisté době jsem přítomnost na oné webovce vzdala, profil smazala a jala se založit profil na jiné, mnohem větší, placené. Tam jsem ovšem narazila na skutečnost, že jsem vdaná žena, a nebylo mi umožněno překročit práh registrační stránky za účelem seznamovaní. Vzhledem k tomu, že než se mi to systém uráčil oznámit, nechal mne vyplnit tři stránky textů, tudíž jsem se nijak necítila na to samé, jen profilem manžela, “on behalf”. A ano, naprosto Evropsky jsem zuřila, že já manželku hledat nemohu, ale můj muž ano.
Od té doby mé hledání upadlo, a omezuje se na občasné juknutí po nějaké hodné, jemné Japonce, kterou jsem si jako druhou ženu vysnila.
Manžel si ze mne tropí legraci, že na to nemám nervy, ale je mi jasné, že za posměchem se bojí, že z toho vycouvám a jeho sen se mu rozplyne. Obzvláště si dává záležet na tom, abych se vyhnula tchýni, do doby, než druhou družku pořídíme, neb ví o postoji své drahé matičky k polygamii – radikálně záporný. Jak je mi tchýně občas sympatická!

 

By | 2017-03-14T18:52:58+00:00 May 12th, 2009|Thoughts|5 Comments

About the Author:

Sometimes feeling out of this world.