Tag: winter

Jak jsme neukradly sáně

Newcastle … přežívá.
Sníh, překvapivší veškerou populaci na místě zhruba před 14ti dny, se stále velmi tvrdohlavě drží a odolává i občasnému dešti, když se oteplí na 5°C; ovšem ano, pravda, takové teplo vydrží jen moment a opětovně padne k nule či pod ni, a z ulic N’Castlu se stává jeden velký, nechutně lesklý zimní stadión. Problém je ovšem v tom, že tady na to nejsme zvyklí a sůl, štěrk ani rolby a podobné vynálezy mrazivému počasí vzdorující tu nemáme, tudíž celé několikasettisícové (v případě, že počítáme i předměstí pak několikamilionové) město prostě ustrnulo v pohybu. Kdyby nebyla zima, ale horko, lidu- a vozu-prázdnými ulicemi by poletovala klubka roští z pouště, jako v těch starých westerňácích. Horko není, poletuje pouze sníh a sem tam uklouznuvší chodec, jenž neuvyklý ledu nevybavil se bruslemi a na ulici lesklé jak sklo sebou nepřekvapivě neelegantně žuchnul. Bác.
Nebyl by to živý kapitalismus, aby se především indické obchody neadaptovaly a z Norska nezačaly dovážet sáně a boby, a místo parků teď jsou jen kopce užívané euforickými rodinami udupávajícími již beztak nebezpečnou cestu o něco víc (nu což, o pár zlomenin víc – bác), všichni vybaveni ještě plastem páchnoucími novotou zářícími – především královsky modrými – bobami. Kdo nemá peníze či nervy investovat do novoty, která nemá jistého trvání, používá rozložené krabice a dřevo, případně si nějaká ta pohybovadla sami vyrábí (vždyť dle taxikáře, který nás před dvěma lety vezl z letiště, v N’Castlu nesněžilo dobrých patnáct let, tedy, co se sněhu a trvanlivosti týče; většinou v zimě sněží tak tři dny, normálně, zbytek jen prší a prší a prší.)
Děcka jsou především nadšená, je zábava, to co znají z televize se stalo skutečností, a krom toho, občas se, tu a tam, zavře škola nebo nejede autobus, protože to prostě klouže a je všeobecně klemra.
Nadšení přejde, až všem přijde účet za topivo.

Read More

Let It Snow!

It kept on snowing throughout the night and this is what we have woken up into. It actually managed to survive the whole day, and some a bit snow-crazy english people took slides and went to try to slide on the poor grass in the park; when it didn’t go well, they just moved on the actual path and nicely slided it till ice for all the normal people who wanted to walk and not on the grass… Newcastle seems to go quite mad whenever any snow appears as it is not much common in here (maximally few days during the winter), so when the snow actually lands, all the families and kids and youth flood out of the homes and head towards all possible parks, green and flat areas and try to slide down, no matter how short, bumpy and green the thing is. That’s some spirit! (But I hear the grass crying, though.)

Heaton under Snow, Newcastle Upon Tyne

Read More

Strange Tastes, Extraordinary Order and Mist around the Angel of the North

Misty

I’ve always wondered what tastes can people from other countries get; what do they like and what do they eat and what won’t they ever put in their mouths. Interesting topic, unfortunately only a little bit tied to the country of origin, more to the person him/herself.
Me and Abood got some of ‘our’ tastes though; and they are, indeed, strange for the other one. I’ve got used to the fact I make sometimes for the breakfast bread with strawberry / blueberry / blackberry jam and toast cheese. Weird, isn’t it? I mean, I would never, ever combine sweet marmelade with salty cheese in one meal! Odd taste.
But… than I’ve remembered that I got my own weird thing to eat, at least in the eyes of my husband, and that is bread with butter and leek. Yeah! You read right; I might not bite on onions as my brother does, but I stuff fresh leek in my sandwich. So I guess we can call it fifty fifty. Me and my contraception sandwich (you can imagine the breath after that, right?); and Abood and his saltsweet toast. Oh yeah, sometimes I also heat up the cheese for it, so it will be melty. Yummy!

Read More

Prší, prší, jen se leje…

Depka

Hledám dobrou náladu. Tedy… občas ji najdu, ale většinu času se courám po bytě a zírám z oken ven; prší a prší a prší. Déšť sám o sobě mi nedělá problém – miluju ten vzduch, tu vůni po dešti a čerstvost, co se do pokojů hrne otevřeným oknem. A občas se i cítím jako bych měla skočit zpět do dětství, vyběhnout ven a užít si ten slejvák pořádně; jenže už mi není dvanáct a s hijábem se toho v dešti moc nenavyvádí – kromě pocitu totální promočenosti. Tak jen sedím a sleduju šedivost za oknem, vodu padající z nebe a deštníky a zakuklence, promočené Indky v sárích spěchající za něčím – pravděpodobně za nějakým obstojných úkrytem před nemilosrdnými kapkami deště, jež se studenou vytrvalostí máčí jemnou, mnohobarevnou látku. Mraky těhotné mnohadenní zásobou vody nedělají z člověka zrovna optimistu se sluncem v duši; a rozhodně mi nepomáhají v bojůvkách s vykývanou psychikou.
Sebemenší věc mne posílá do dešťové nálady a vidím všechno šedě – upřímná, leč nepříjemná kritika mých fotografií; to samé s blogem. Nuda… prý. Já vím. A taky vím, že nefotím ani nepíšu pro okolí, ale hlavně pro sebe. Vzpomínky, deník, jakkoliv pojmenováno, splňuje to dva základní účely; vzpomenutí na to, čím jsme prošli – i kdyby nepřímo přes nějakou fotku či článek, toť podstata; a terapeutický účinek na mou někdy rozjitřenou duši, jindy pro sdílení radosti či starosti, prostě – steam off.

Read More

Chilly

chilly

 

So seem to be all the days now. Mainly below 5 degrees of C., and this kind of humidy-crawling and creeping cold everywhere. Waking up in the morning means having fingers on feet turn purple from the unwelcoming tiles of kitchen; and doing hot, warming tea seems to be such an impossible task – but so rewarding, when one finally brings the cups into the living room, which has a high fibre carpet and it’s a little bit more bearable in the morning than the coldness of a kitchen area facing the bloody north-east. Beautiful mornings with sun beams shining through the glass of the kitchen door; but the beams don’t warm up at all.
Showering means leaving the shower on for some time before you can step under it, unless you like the quick way of waking up in the morning; and I certainly don’t. Perhaps the real english men do so. Or maybe they’ve just got used to it.
Our millipedia problem got solved by it, though; as well as all the snails are winter-sleeping.
The only slight uncomfort comes from the fact that we don’t really own the proper amount of sweaters for home; neither a suitable jacket for outing. I should check John Lewis for some, I guess, so we can get out more. Not like we got much sunny days now; winter came with full power and though it doesn’t announce itself with snow as in Czech, it still is ubiqutous and we can feel it to the tips of our fingers.

podpis

Read More

Bad Behavior has blocked 121 access attempts in the last 7 days.