Tag Archives: nursery

… and 38

…which is, supposedly, the temperature in shade (in Celsius) we’ve reached today. Well yay (nay), it’s 8th of April, and I am not prepared to get barbecued yet!
Yesterday I’ve optimistically opened the nice, rounded window in my room to get some fresh air for the morning, and equally quickly I’ve shut it back, as instead of some, at least little bit, refreshing air, I’ve got a heat slap. Big time.


April is the month of storms in Kuwait which according to my husband means a weather change – or so to say a year time change, and I suppose we could call it a spring, the stormy thing, because it seems to happen when winter ends and summer starts. And we’ve got not real spring here, so let’s call it spring; shall we?
Cats are shading hair as crazy and I don’t blame them, I feel like shading my pants and shirts off me too. I am just so not build for heat.


Often it’s somewhat between dusty and rainy, which creates a rather interesting muddy-in-the-air (picture of my window after one of these inserted above).
Nevertheless, summer is here, inevitably and irreversibly and I can stand on my head and it won’t change a thing about it.


We’ve finished shopping for the nursery, inshallah, and now I am just waiting for a call from Kaifan station to pick up my packages coming from UK, Turkey and Czech, containing just a little bit more for the baby, clothes and diapers mainly. Aaaand yes. I actually do blog about diapers. And I fear it’s going to get worse.
When we arrived from the second wave of baby shopping my husband looked like a true Kuwaiti man, with a balcony puckering his lips, desperate face, empty wallet, dozens of bags hanging in his hands, and with a smiling, content wife nearly jumping a step behind him. (Photo of how relaxed can a man be after one big shopping is below).


Aaaand yes – I am ruining my husband’s bank account. No better reason than preparing for the bundle of joy, right? (I have this feeling that this is just a sarcasm used by childless people, really.)

Stereotypně

Před nedávnem jsem se stala obětí krátkého hovoru s jednou z mých bývalých známých z ČR, jednou z těch, které mi ukázaly záda ve chvíli, kdy se dozvěděly o mém manželovi – tedy, ne o něm, jako spíše o jeho původu; slečna, říkejme jí Jana, krátce po vystudování vysoké školy, neschopná v krizi najít umístění vzdělání odpovídající a pracující tedy jako pokladní ve velkoobchodu, od posledka vcelku zahořklá na vlastní život, má sice stále problém s Aboodym, ale “nevadilo by jí, kdyby se dozvěděla něco zajímavého z mého života,” tudíž jsem jí bodře sdělila, že náš život nijak extrémně zajímavý ani výjimečný není, a že jsme vcelku taková normální rodinka. Janě to pravděpodobně nestačilo, ale co se dá dělat, já opravdu věřím, že jsme naprosto normální rodina (ano, máme občas specifické problémy, jako druhou manželku, ale koneckonců, milenka v Čechách se s tím dá vcelku srovnávat, jen by to znamenalo, že manžel přijde k manželce a začne jí domlouvat, ať mu najde hodnou a hezkou milenku; když se nad tím zamyslím, nebylo by to pěkné, vědět dopředu, dámy? :)).
Každopádně přišel na přetřes Janě prozatím neznámý problém, a to umístění potomka do školky.
Nám se to nepodařilo, nejbližší škola je v naší ulici, ale je také ověnčena mnoha trofejemi a vynikající pověstí, tudíž 28 místeček ve školce se zaplní raz dva. Místo jsme tedy nedostali, což je asi jasné. V Británii, Newcastlu tedy konkrétně, má každé tříleté dítko nezvratitelné právo mít místo ve škole (ne privátní, ostatní však ano) a to zadarmo. Je to totiž poslední rok školky pro děti v UK, ve čtyřech letech nastupují do normální školy. Ta se ovšem nekoná jako v ČR, první rok děti navštěvují takzvané “reception classes”, což je něco jako škola hrou. Chodí ven, učí se pojmenovávat věci, co vidí, kreslí, hrajou si. Oficiálně děcko ani nemusí do školy chodit do dne svých pátých narozenin, tudíž, ano, pokud má narozeniny v květnu, začne svůj první školní rok až v květnu. Dětem pod pět let se pak věnuje více pozornosti. Kromě toho, na třídu deseti až patnácti dětí jsou vždy tři “tety”. Těžko tvrdit, že to takhle je po celé UK, či Newcastlu, ale rozhodně to tak je ve školách v našem okolí.