Tag: husband

Gettin’ it done


Tired from long walk to City Council registrar office in the town center, Dori was extremely quiet and nice today. Funny fact is, that she didn’t walk at all, we took a carriage, just in case, and she didn’t move from it ever since.
The visit of civic center was finally a bit positive in our case, because we seem to come across a person who doesn’t request insane things (or unneeded, we were said we need an approval from immigration office, which costs 300£, not a really small amount for our budget nowadays, and than we were confirmed later on by embassy as well as officials of Britain that the person requesting that paper doesn’t have the proper right to perform with it anyways, so he shouldn’t have request that in a first place.), and who is helpful; eventually willing from his position help us get through the difficulties we are facing when it comes to realizing everything to be official. Inshallah it will finally all go through, because we both, me and Aboody, are getting really tired and bothered from all the countries acting up and throwing painful branches under our toes just because of a really simple act.
We, though, will have to pay another not-so-small amount of money for official ceremony, because the law of United Kingdom states that a ceremony is required and a simple notary act can be done only for registered couples, which we definitely aren’t. Lucky us.

Read More

Jaro, sulc v punčochách, Kuvajt a můj nenositelný kousek šatníku

První teplejší dny jara konečně dorazily do Newcastlu a lidé jako smyslů zbavení pobíhají po ulicích v tílkách, minisukních tak mini, že už to jde snad i do mínusu, co se délky týče; a vůbec jaro je ve vzduchu a všichni jsou najednou jako diví, svlečení z legračních zimníků (zbytek se nemění, minisukně či žádné sukně tu potkávám vcelku často; leč přiznávám, že dívka s velkým pozadím, jež joggovala v tangách a poloprůhledných punčochách bez sukně, kraťasů, trenýrek, čehokoliv pokrývajícího okolo mne mi způsobila dozajista chvilkovou zástavu rozumu, neboť kopa bílého, ťupkovaného masa sulcovitě se třesoucího v rytmu poskakujících boků byla po ránu opravdu příliš mnoho pro můj žaludek a smysl pro soudnost); a já se zase po pár měsících začínám cítit oblečená, protože délka teď zrovna není in, nemluvě o trvalé ‘outovosti’ šátku hlavového. Ale což, potrvá mi to tak tři dny, než si zvyknu na to, že lidé občas koukají. A lidem potrvá zhruba tři dny si uvědomit, že někteří se prostě neodhalují s postupujícím sluncem na nebi.

Read More

Bad Behavior has blocked 166 access attempts in the last 7 days.