Tag: Arab

Můj dárek sama sobě k narozeninám (Mám začít hledat šediny?)

Jest návštěva, a to prozatím první, mých rodičů zde u nás doma, v Kuvajtu. Zítra je čeká první životní Štědrý Den na písku, o dost blíž rovníku, než je tomu na Vysočině. Zatím se nám nepodařilo sehnat stromek, ale tak, alespoň jsem naháčkovala pár blyštivých hvězdiček na zeď. Provizorium stačí.
Rodičové naštěstí nevypadají, že by jim (narozdíl ode mne) sníh, mráz a tak vůbec nějak chyběly.
Dnes jsme navštívili Mubarakiyu, jež se shledala snad se zájmem a úspěchem; nakoupili pár mikrodárků domů těm nevyvoleným, co na sněhu Vánoce trávit budou, oblékli mého tátu do zimního bishtu, ofotili v přidané tradiční pokrývce hlavy a plácli na FB; kuvajtský čas pak završili tradičním obědem (sic objednaným do klidu domova) v podobě machboos diyay [madžbus dijáj] a zatláskli nakonec kanáfou. To aby ty Vánoce zítra nebyly tak moc domácké.


Jeden z vchodů na tržiště

Křídlo s masem

Nádoby na bukhur

Rybí tržnice

Nalévání olejových parfémů do ozdobných skleniček (po zdatném smlouvání ze strany manžela, vysvětlující “úsměv” prodavače)

Český tatínek v tradičním kuvajtském zimním oděvu pro muže, s pravou ovčí kožešinou zevnitř (Komu to vadí, promine)

Nakupování misbah (růženec muslimů) v jednom z obchůdků na tržnici

A jeden klasický protiva.

Ačkoliv jsme měli hrdinný plán napéci trochu cukroví, špičky a perníčky a vánočku, moc se toho zatím neudělalo, kromě špiček – bez rumu. Zítra se pokusím vrhnout na vánočku, aby se neřeklo, ale také je naplánovaný oběd u tchýně, tož se ještě uvidí. Krom toho nemám při ruce mandle, a do obchodu se mi nechce…
Naši se s tchánovci setkali o víkendu a vše proběhlo zdárně, kromě občasné škytavky v komunikaci, ježto je angličtina všem čtyřem starším mluvčím ne tolik známá; takže občasná konverzace čekoarabskoanglicky musela být rozkódována mnou či manželem. Ale nikdo se nepobil, dokonce ani nehádal, ba co víc, ani nemračil, což považuji za úspěch. Byla by koneckonců škoda, kdyby se rodičové navzájem nesnesli.
Abbás je po očkovaní do obou stehen, včera toho moc, chudák malý, nenachodil, jak ho to bolelo, a dnes byl ještě plačtivý (tedy, kdy on není, je spíš otázkou); ale vyhlídka a pak dlouhé “dai dai”, což je “bye bye”, neboli jít kamkoliv mimo byt, ho uklidnila a i on (nebo právě on?) si procházku na chladném zimním vzduchu užil. Chladném, jakožto okolo 5°C při odchodu a 15°C v poledne.
Děda nám to vůbec komplikuje tím praktikováním dai dai minimálně jednou denně teď. Marjam bude na světě co nevidět, a vedra přijdou pomalu s ní. A já ven v padesáti ve stínu jednoduše nepáchnu, macecha nemacecha.
Teď se ještě zbavit těch náramně spokojených octomilek, které se mi tu vyrojily s guavami, ale s guavami neodešly a otravují a množí se bůhvíkde; a všechno bude v pohodě a klidu, jaký má na svátky být. Jen škoda, že Dori musí jít zítra do školy. Ale jsme v jiné zemi, koneckonců, a vzdělání je nutnost.

Read More

Advent na písku

Aneb jako každý jiný poslední čtyři léta.
I, možná ne. Tento rok jsem se rozhodla dovézt jako dárek pod neexistující stromek své rodiče, sem na poušť. Ať jednou také konečně vidí, jak se tu máme a jak tu žijeme. Trochu spálí ústa při tradičním jídle, jakožto lidé nezvyklí čemukoliv kořeněnému (a tady se přeci koření o sto šest!), vyfoukají tváře namísto v řezavém zimním větru a sněhu hezky na pláži při jemném vánku s vůní soli… to zní romanticky, dneska fujaví a písek lítá všude; ale hodlám předstírat i nadále příjemný vánek s mořskou vůní. Zní to, koneckonců, o něco líp. Vánoce v teplých krajinách. možná i ten umělý stromek někde vykutáme – navzdory tomu, že je Kuvajt islámská země, je tu vánoční výzdoby k mání do nebes. Blikátka a třpytítka, to je prostě místní. Umělé stromky a ozdoby, žádná rarita. I tchýně jeden má, a během Vánoc ho rozsvěcí. Ti muslimové, takoví extrémisté netolerantní… (Mám někde zazděnou fotku, ale hledat to v zálohách momentálně nehodlám.)
Já jsem konečně dokončila dečku pro Mariam, mezi Hello Kitty kabelkou na žádost švagrové, rozdělanými šatečkami č.2 pro (též) mimino, dekou, vakem na spaní a pončem pro Doubravku; a umotala za dnešní večer jakési crocsoidní pantufle pro malého jen tak z hlavy, aby mu nezábly palce u nohou, když je tu už třetí den zima. Považte, již třetí den pod patnáct stupňů! Už jsem ani nedoufala, neb zatím bylo stále okolo 22° přes den. Je čas vytáhnout svetry a bundy; a v mnoha případech entusiastických kuvajťanů péřovky, sněhule, UGGsy a vůbec šílenosti, co by se na poušti neměly prodávat. Jakože, kdy naposled viděl Kuvajt sníh?

Ale faktem zůstává, že ano, pokud je venku pod dvacet, mramorová podlaha tuze zebe, a jakože je tu klimatizace naprosto standartní výbavou bytů a domů, kamna ani topení nejsou. To se pak v obchodech kupují všeliká olejová a elektrická. My máme jedny olejovky (na celý byt), a většinou na krátkou zimu stačí; zbytek se prostě dohání svetry a dvojím párem ponožek. A horkými nápoji. Ve skutečných hrníčcích, ne těch arabských na jeden hlt a nic.
Jedna kamna ovšem asi letos stačit nebudou, pokud jedna z ložnic nechce ve svetrech a papučích i spát, tož jsem manžela vyštvala na nákup dodatečných; ani jsem se nezeptala, zda-li nějaká sehnal, neboť jsem mu ještě do ruky přidala jak trn protivné batole, takže při návratu z venku jsem se zajímala pouze o plíny, boty, a další mikromanagement okolo dětí, kompletně pryč z vesmíru dospělých.
Bulharské olejovky tu letí jako nejkvalitnější, prý. Nu, ty naše zatím slouží, tak třeba i ano. Ale v Kuvajtu Made in Europe, případně Made in USA, vždy znamená kvalitní a s větší cenou, a to i v případech, že tomu tak není. Platí se tu za původ. Jako všude jinde.
Pokud se tedy někdy dokopu k háčkování k prodeji či na zakázku, stačí někam přidat, že mé ručky jsou původem evropské, a hned bude o dinár či dva víc. Doufám. Člověk musí snít.
PS.: Ten zdánlivě nesouvisející obrázek pod dekou jsou moje první domácí rohlíky. Jen se jimi musím pochlubit, i když byly uklohněné z nutnosti (došlo nám veškeré pečivo i manželova ochota jít další nakoupit v daný moment).
Byly dobré. První den. Druhý byly blíže spíše tomuto. Míša ze mne holt nikdá nebude.

Read More

So, Who’s Gonna Move with Me to Europe?

The end of summer is near, well, at least in Czech and such, not here – here we will enjoy insanely sunny weather for few more months. Even than, it will be sunny. Just not so baking-biscuits-on-a-car hot.
Abbas grew up in strength and voice, that’s for sure (alhamdulilah), went through two rounds of vaccinations already, I went through one attempt to make my husband aware of the risks of that, especially the recent link of MMR vaccine to autism; needless to say unsuccessfully.

Read More

1 Month, 1 Week, 1 Day Old

And some tummy time exercises. We still got no fancy blanket or pillow for that as my all attempts to order them online from nearby Mothercare failed in various stages. And hubby hates the shopping roundabout, so got to give it another shot before I chase him off to the Avenues.


Abbas doesn’t favour my attempts to let him stay on his belly so far and manages just few odd moments here and there – much more he prefers to be carried around on a shoulder and looking after our backs. Maybe he will grow up to be a bodyguard?
Dori is still fighting vast amounts of jealousy over the attention given to him, although she doesn’t mind our attention deficit as much as strangers, family and relatives melting over Abbas and letting her out of the picture – it’s hard on her the more that till now she was the princess in the spotlight. But equally she seems to love her new brother and care and defend him. I am hoping that the jealousy will go away soon.
Kuwait is starting to suck now as the heat reached it’s peak and that will last for several weeks, or at least two, three months, before (very) slowly dropping back to bearable levels. It’s 9am and 41 degrees of Celsius in shade now. I am quite sorry for all these people working outside these days, especially when dust storms come into the picture occasionally as well.

Read More

Bulgarian Heaters

Indeed, and they seem to be favoured over the Chinese ones here. No blame, I have goose bombs whenever I read or hear Made in China unless it counts for more than few thousand years old; but Kuwaiti people seem to have this other obsession and that is “What is from Europe, is always best / most chic / most in / reliably working!”. Now, I can’t say it’s not, and in many cases it will still probably be better option over anything made in China in the recent years.
But when we were roaming the souks for an oil heater I was surprised by the “Bulgarian, Bulgarian, buy, buy!” attitude of some shop assistants, to be honest. When I was faced with the choice of Chinese heater vs. Bulgarian one, I was really surprised as both options seemed rather crazy to me – not to the others, though!
Well, we’ve got ourselves a small, portable (Bulgarian) heater now, which is used most of the day but mainly in our bedroom. So spoiled, we are now. The room temperature hits 20 degrees and we go all bonkers with pullovers, fluffy socks, hot teas and a heater turned on the higher level.



Over the day when hubby’s at work and kiddo at school I steal the small warmth provider for my room and tug in a blanket with green tea (or milk with coffee, formerly known as coffee with milk, but due to the small inhabitant prohibited as alcohol in Kuwait now, by my husband mainly) and a book. I’m getting much better with my speed of reading in English though, sadly.
Meaning I can read one book in a day – meaning I need a lot of books to keep myself busy and that’s a lot of trips to Virgin store and a lot of KDs spent on printed paper and all that hassle my beloved half hates so much. On the other hand I’m glad my English isn’t so rusty just yet, under the influence of arabized English of Kuwait and me being all but a good student.

Random evenings are now filled with either the classical heater-book-iPod-PC-TV laziness, or hussainiyah visits for religious lessons on the event of Ashura and eventually the whole month of Muharram. Dori loves it, not for the mourning, but for the fact that to keep her silent and busy she can borrow my old – and long time broken – Tamagotchi. Soon to be hers, as soon as my new toy comes!
Yes, I’m quite playful, sometimes. But the EMS from Japan is not cooperating with me, and with the sorry state of Kuwait postal service I’ll be glad to get it this year and uncut, ungutted and working, even. Hope never dies! Oh wait, was that love?
Nevermind, let’s hope my present to myself will arrive in tact and soon! Off to hussainiyah now.

Read More

How’s Your Ramadan Going?

With the month of fasting being in the middle, most of you who fast surely know their thing already and can get along pretty well – even I got used to the Kuwaiti tempo rather quickly again and managed to even add 30 – 60 minutes of cardio exercise into the daily routine without collapsing out of exhaustion, thirst or hunger – lets hope I can keep it even after Ramadan passes and my body won’t go all nuts from the change of regime once again.
I’ve found out, that I’ve got “Kuwaitized” a little – can’t talk for the behaviour (that’s a question you’ve got to aim at my husband, he’d know better) – but I remember clearly that when we moved to Kuwait last year, I’ve been offered at one of the dinners a special local sweets: Rahash (رهش كويتي). It’s basically a sesame seeds paste with sugar and God knows what else, it’s incredibly sweet and of course it tastes completely awful to an European tongue (unused to an Arab cuisine). I’ve tried it that evening and I’ve hated the guts of it. It doesn’t look particularly tasty neither to be completely honest; something between sand mud and a wet brick. But…


A year after and I can’t get enough. I’ve smuggled a small box of rahash into my room and every evening I eat it with bread (yes, that’s the best) as my suhoor, together with Pu-erh tea, because my Ramadan cholesterol level is probably around the high risk level – as for many other Muslims.
And here I thought I won’t cope. Hah. As if. Next year I’m gonna catch myself wearing a centimeter thick layer of make-up, I bet you.

Read More

Bad Behavior has blocked 126 access attempts in the last 7 days.