Pozemek, potomci, a tak

/, Thoughts/Pozemek, potomci, a tak

Pozemek, potomci, a tak

Tož se nám ten rok zase přehoupl, další škola začíná (tedy, pro Doubravku až příští týden, ale Abbáse jsme poslali do školky už nyní… to snad ani není lidské, jak ten pidičlověk ječí a ječí a ječí). Pět peněz za školné a dvojí výbavičku, protože batole odmítá nemít to samé, co starší sestře; a dvacet peněz za Daniela, neb kocourek onemocněl a momentálně tráví dny ve zvířecí nemocnici na kapačce a katetru, což v Kuvajtu není levná sranda. Snad ho vyléčí, bylo by tu tuze smutno, a jeho bratr se momentálně jak tělo bez duše jen toulá po bytě a z depky ani nechce jíst.
Když už jsme byli tak daleko v poušti, jukli jsme taktéž na pozemek nám přidělený v Khiranu. Až se barák postaví, z druhého patra bude snadný výhled na Saudskou Arábii… zatím tam tedy courají jen velbloudi, a kromě základní infrastruktury je všade písek, písek, písek. Nic moc pro děvečku z Vysočiny, jak poznamenala má známá.
Na týden a kousek jsme tu měli klapouchého ďábla na hlídání, sedmiměsíční kotě (?) Skotské klapouché kočky, která soustavně terorizovala naše dva hromotluky. Děti byly na větvi, že takhle malá kočka existuje, ona z toho, že ne každé dítě ji tahá za ocas a nohy (mám je totiž jaksepatří vychované).
Marii je půl roku, a už si to hezky trajdí, většinou tedy zatím komando, po loktech, ale rychle, pokud je na konci trasy chlupaté stvoření k požvýkání; občas zkusí po kolenou, ale moc se jí to zatím nelíbí. Však, má čas. Do toho si hlučně povídá a tím tak oficiálně vstoupila do bandy malých, ale hlasitých. Já sama jsem osoba tichá, vůbec to nechápu. Hluk přece nemůže být legrační? (Ačkoliv, pravda, měla bych se optat našeho sousedstva, které, zdá se, má též jakousi podivnou oblibu v bordelu.)
Také začala projevovat zájem o zásuvky a další zlotřilosti. A brečí, když se jich (z bezpečnostních!) důvodů nedostává.
Stejně jako Dori během nemluvněcích a batolecích let, je Maryooma zatím záprdek. V šesti měsících odrůstá velikosti 0-3, a dostala celý nový šatník, jelikož veškeré dupačky proděravěla na palcích; očividně nejsou šity s myšlenkou na lezoucí pidižvíky. Manžel to kvitoval spíše neštastně, neb z hloubi sérdce nesnáší nakupování. Jakékoliv. Kromě obleků.
Minilidi mi ztratili nabíječku na foťák, tož fotky nemám. I velbloudí otisky jsou jen z mobilu. Hnus, ale co nadělám. Hledám, nenacházím, dětský pokoj je záhadná černá díra na potřebné ztracenosti. Ale mám tedy nutkání čapnout černý pytel. Těch hraček jsme naakumulovali snad Karpaty. A Karpaty v bytě jsou nelibé.
PS.: Musím vysvětlit manželovi, že ač dobře míněné, fixky na tabule jsou naprosto nešťastný dar dvouletému umělcovi, pokud tedy (manžel) nemá zvláštní zalíbení v mramorové podlaze přizdobené černými, červenými a zelenými čmáranci. A zdech. A kobercích. A nábytku. Sourozencích jakbysmet.

By | 2017-08-05T21:58:54+00:00 September 1st, 2014|From Kuwait, Thoughts|Comments Off on Pozemek, potomci, a tak

About the Author:

Sometimes feeling out of this world.