…dny v Čechách, to je dnes a část zítřka. Zítra večer odlétáme zpět domů, do Newcastlu, kde nás čeká měsíc neopečovávaný byt s odmraženou ledničkou, kterou manžel zaponměl otevřít předtím, než ji vytrhnul ze zásuvky… (= bude veselo).
Aboody odlétá už dnes večer z Kuwait City a v Newcastlu přistane zítra po poledni; já jsem jen ráda, že let dcerky a mně bude o mnoho kratší. Ačkoliv, létat v noci, to bude legrace sama o sobě, s unavenou ratolestí, která se v posledním měsíci divokým chováním přiblížila dětičkám z Dr. Phila… potřebuje tu příslovečnou mužskou ruku už, nejsem dobrý tatínek. :)
Z ČR odlétáme jako vždy, s rozpolcenými pocity, stesk po rodině, ale úleva, že zas budeme ve svém, po svém, bez bitek o jídelníček a šatník.
Já podnikla poslední nálet na obchod, koupila si běhací soupravu a botasky (ještě je tu mise přesvědčování, že věci jsou natolik plandavé, aby mi ostatní chlpai nekoukali na zadek, když kolem nich náhodou proběhnu), sukni, nějaká trika, prostě po dvou letech trošku vybavila šatník, když už se mi všechno rozpadá. Já totiž nakupování normálně ráda opravdu nemám a obzvlášť zkoušení se snažím vyhýbat, co to dá.
Jen doufám, že se mi to všechno vejde do kiláže, neb taška už teď poněkud praská ve švech. Nerada bych připlácela 25 liber za každé kilo přes…
Až děda sebere dítko a vyrazí s ní na kolo, doběhnu jen do místní knihovny vytisknout si letenku a dotisknout si podruhé smlouvu o mlčenlivosti, snad to už teď dojde….