Počítání (na žebra)

Já vím, já vím. Počítat týdny do porodu je to samé jako sedět na nudné přednášce někde v aule gymnázia a pohledem sledovat tikání nástěnných hodin; možná i ve snaze vteřinovku trošku, malilinko posunout a uspíšit, než člověk nudou lekne nebo začne velmi neelegantně a nahlas pochrupovat.
Nic nenadělám, počítám, hlavně když se malý všelijak točí, kroutí a na břiše mi dělá mimozemsky vypadající vybouleniny. Vybouleniny bolí, neb je dělá ostrými údy. A já jsem, koneckonců, ve stavu konstantní paranoie, že se něco stane, že se něco podělá, stejně jako v předchozích pokusech, a vůbec, už by mohl být květen, stihomam by mohl poodejít a posečkat na dalšího člověka jako já. A manžel by si oddychl, že skutečně neobsahuji ani predátora, ani aliena, a možná se mému pupku projednou zas přestal obloukem vyhýbat (s velmi vyšinutým výrazem v tváři, přinejmenším.)
Na druhou stranu, není nad to si užít těch pár posledních týdnů jakéhos takéhos spánku a klidu, než mi hlava pukne z breku a špinavých plín – v případě, že se sem dostanou, pokud celníci přestanou konečně stávkovat. Kdo vlastně stávkuje v Kuvajtu, heh? Stát má jako jediný, co znám, státní neschodek, alébrž výdělek či jak se tomu říká, když se peníze v zemi vydělávají; nejsou tu daně, a platy jsou, inu, dá se říct i slušné. Pro rodilé Kuvajťany samosebou, pro expatrioty pravděpodobně dost na to, aby sem za prací jezdili v prvé řadě. Čímž samosebou netvrdím, že je to tu samé sedmikrásky.

You May also Like...

Labilní, ale svá
December 2, 2009
たまごっちプラスカラー!
January 18, 2010
Porodně asistenční
June 1, 2010

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Bad Behavior has blocked 165 access attempts in the last 7 days.