Počítání (na žebra)

//Počítání (na žebra)

Počítání (na žebra)

Já vím, já vím. Počítat týdny do porodu je to samé jako sedět na nudné přednášce někde v aule gymnázia a pohledem sledovat tikání nástěnných hodin; možná i ve snaze vteřinovku trošku, malilinko posunout a uspíšit, než člověk nudou lekne nebo začne velmi neelegantně a nahlas pochrupovat.
Nic nenadělám, počítám, hlavně když se malý všelijak točí, kroutí a na břiše mi dělá mimozemsky vypadající vybouleniny. Vybouleniny bolí, neb je dělá ostrými údy. A já jsem, koneckonců, ve stavu konstantní paranoie, že se něco stane, že se něco podělá, stejně jako v předchozích pokusech, a vůbec, už by mohl být květen, stihomam by mohl poodejít a posečkat na dalšího člověka jako já. A manžel by si oddychl, že skutečně neobsahuji ani predátora, ani aliena, a možná se mému pupku projednou zas přestal obloukem vyhýbat (s velmi vyšinutým výrazem v tváři, přinejmenším.)
Na druhou stranu, není nad to si užít těch pár posledních týdnů jakéhos takéhos spánku a klidu, než mi hlava pukne z breku a špinavých plín – v případě, že se sem dostanou, pokud celníci přestanou konečně stávkovat. Kdo vlastně stávkuje v Kuvajtu, heh? Stát má jako jediný, co znám, státní neschodek, alébrž výdělek či jak se tomu říká, když se peníze v zemi vydělávají; nejsou tu daně, a platy jsou, inu, dá se říct i slušné. Pro rodilé Kuvajťany samosebou, pro expatrioty pravděpodobně dost na to, aby sem za prací jezdili v prvé řadě. Čímž samosebou netvrdím, že je to tu samé sedmikrásky.

By | 2017-03-14T18:52:00+00:00 March 19th, 2012|Thoughts|Comments Off on Počítání (na žebra)

About the Author:

Sometimes feeling out of this world.