Dnes nás manžel ráno vytáhl na procházku k Marina Mall, nedaleko akvária, aby si moji rodičové prohlédli místní obyčejné nákupní centrum, okoukli místní zjevy, nezjevy i obyčejné nákupuchtivé občany, a jak se později ukázalo, aby ‘Bu Abbas využil povánočních slev v jistých značkových obchodech s obleky. To byl pravděpodobně hlavní důvod, že jsme tam šli, tak nějak vůbec.
Tož jsme se prošli po nábřeží, po obchoďáku, utopili se v megahrnku kávy ve Starbucks a následně se nadlábli v jakémsi organickém restauračním zařízení, jež se ukázalo jako překvapivě lahodné v servírovaném jídle, byť přes kapsu plácající. A tedy, s nápisy, že je vše, včetně triček obsluhy a vody na plovoucí svíčky, stoprocentně organicky organické.


Pak jsme se dokolíbali k autu, tedy alespoň v mém případě, neb já se již kolébám jak husa z výkrmny, když dlouho sedím a pak musím hnout šunkou; dojeli domů, a padli za všelijakou přítomnou i nepřítomnou vlast na pohovky, postele i židle.
Manžel hned na ramena nahodil nový kabát k obleku (pod nímž měl samosebou oblek, k té příležitosti), ponechal polomrtvou část rodiny povalovat se všelijak po bytě, a jal se navštívit své vlastní pokrevné příbuzné, neboť je sobota a to je rodinný den, kdy se všichni jednou týdně setkávají nad minišálečkem infarktózně silného íránského čaje a šíšou a pokecají. A pak se, kupodivu, v míru rozejdou. (Ač to českým uším, neuvyklým zvýšeným decibelům běžné arabské konverzace, možná až tak mírumilovně nepřijde.)





Manžel také velmi mile překvapil během štědrovečerní noci, kdy se vkradl domů se stromkem tajně nakoupeným kdesi v centru; a přes noc ho ozdobil a rozsvítil, aby se mí drazí rodičové cítili víc jako doma a o Vánocích, než jen někde, kde je teplo a moře. A ještě přidal dva plyšáky pro mě a dcerku. Stromek má největší úspěch u batolete, samosebou, neb velké, blýskavé ozdoby jsou super kopačáky.
Tož máme muslimské Vánoce na Blízkém Východě. A pak, že to nejde.


(Chudě ozdobený, ale náš!)