Labilní, ale svá

//Labilní, ale svá

Labilní, ale svá

Kdyby nebylo Projektu 7000, který mně zabírá čas učením se php, css a vůbec formováním designu stránek od základu (tedy těch pro WordPress, prozatím), studováním modelování a texturování v Maye 2010 a plánováním fotografických procházek – zatím jen leje, jaká to nemožná Anglie; pravděpodobně bych se svíjela někde v koutku, rvala si vlasy a kvílela.
Proč? Nu… ono je to v podstatě jednoduché. Nic smrtelného se mi neděje, tedy, alespoň to můj doktor tvrdí, co vyloučil rakovinu čípku (ano, skutečně zmiňuji něco tak trochu nepohodlného), ale “tam dole” je pořád něco špatně, tudíž se stávám kontejnerem nejrůznějších hormonů, jak mi mění hormonální antikoncepci a kodeinové prášky na migrény (zdá se, že když Ibalgin nepomáhá, šahá pan Hattaway hned po něčem … závislejším) a zkouší, jestli zrovna tahle krabička pomůže spravit neopravitelné – někdy si říkám, jestli tyhle bojůvky proti přírodě jsou ok; třeba jsem neměla nikdy splynout s řadou podezřelých stvoření, která krvácí několik dnů a nechcípnou. Ale tak na druhou stranu, doktoři mi také tvrdili, že nikdy nebudu mít potomky, a Doubravka vesele si poskakující po pokoji to asi tak nějak vylučuje. (Ovšem na tuto prognózu se prozměnu váží moje obavy z druhé manželky, která by se jaksi mohla objevit jako nová součást rodinky, pokud doktoři měli pravdu a Dorka byla jen … šťastná náhoda? Ale to je na jiný článek.)
Je to několik dní, co jsem přešla z kombinované pilulky (dva hormony) na minipilulku (jeden, naprosto jiný hormon), což nejenže vyvolává podivné nepohodlí v podbřišku a konstatní bolehlav, ale hlavně ze mně udělalo úžasnou hromádku nervů, která ostře reaguje na spustu pitomostí.
Není se co divit, že Abood tráví ve škole dost času; jednat s kompletně labilní ženou není zrovna pohádka. Rozbrečí mne libovolná animovaná Disneyovka – můj favorit na slzení je Brother Bear, super muzika; rozbrečí mne můj oblíbený song (ano, ten, co je vsunutý pod článkem, a ano, je to v korejštině); to, že manžel rozhodl, že v Kuvajtu budeme mít služku, protože nebudu zvládat uklidit celý barák (jak se opovážil mi vytknout, že náš byt je rozbordolený, když je to on, co to dělá, že); střídavě mrznu a je mi vedro, co je v tom za systém, to jsem ještě neobjevila; a to nezmiňuji, pravděpodobně oním kodeinem způsobenou, extrémní spavost a … lehkost v hlavě. Tudíž, teď sebou neseknu ze zdravotních důvodů, ale z léčiv. Náš jídelníček se teď ze 40% sestává z pizzy a kebabů a cheeseburgerů se salátem, které objednává manžel z venku, neb nemá nervy na čekání, kdy se mi zas udělá blbě a večeře bude napůl nedodělaná, neboť se mi zatočila hlava a musím ležet.
Souhrnně, jsem chodící pohroma a křivý pohled od pošťákova záskoku, který nemá rád muslimy, mně rozhodí na celý den a bouřka se snese na libovolný objekt či osobu v mé blízkosti. Většinou se jedná o náhlou explozi pofňukávání, naposledy to byly fotky ze Staroměstského náměstí, jak září Vánočním duchem. Tento rok asi vezmu Aboodyho nabídku a natáhnu domů nějaké větve a koupím pár koulí na ozdobu, abych neslzela pokaždé, když jdu nakoupit do Morrisna a tam je to vše ozdobené a lidé pobíhají sem a tam, nakupující dárky a bonboniéry a vůbec celý ten adventní murmur, který mně v současném nadrogovaném stavu dělá směšnou melancholičkou.

Rozlila jsem kafe, jdu zabít hrníček.


 

podpis

By | 2017-03-14T18:52:56+00:00 December 2nd, 2009|Thoughts|Comments Off on Labilní, ale svá

About the Author:

Sometimes feeling out of this world.