Jak jsme neukradly sáně

Newcastle … přežívá.
Sníh, překvapivší veškerou populaci na místě zhruba před 14ti dny, se stále velmi tvrdohlavě drží a odolává i občasnému dešti, když se oteplí na 5°C; ovšem ano, pravda, takové teplo vydrží jen moment a opětovně padne k nule či pod ni, a z ulic N’Castlu se stává jeden velký, nechutně lesklý zimní stadión. Problém je ovšem v tom, že tady na to nejsme zvyklí a sůl, štěrk ani rolby a podobné vynálezy mrazivému počasí vzdorující tu nemáme, tudíž celé několikasettisícové (v případě, že počítáme i předměstí pak několikamilionové) město prostě ustrnulo v pohybu. Kdyby nebyla zima, ale horko, lidu- a vozu-prázdnými ulicemi by poletovala klubka roští z pouště, jako v těch starých westerňácích. Horko není, poletuje pouze sníh a sem tam uklouznuvší chodec, jenž neuvyklý ledu nevybavil se bruslemi a na ulici lesklé jak sklo sebou nepřekvapivě neelegantně žuchnul. Bác.
Nebyl by to živý kapitalismus, aby se především indické obchody neadaptovaly a z Norska nezačaly dovážet sáně a boby, a místo parků teď jsou jen kopce užívané euforickými rodinami udupávajícími již beztak nebezpečnou cestu o něco víc (nu což, o pár zlomenin víc – bác), všichni vybaveni ještě plastem páchnoucími novotou zářícími – především královsky modrými – bobami. Kdo nemá peníze či nervy investovat do novoty, která nemá jistého trvání, používá rozložené krabice a dřevo, případně si nějaká ta pohybovadla sami vyrábí (vždyť dle taxikáře, který nás před dvěma lety vezl z letiště, v N’Castlu nesněžilo dobrých patnáct let, tedy, co se sněhu a trvanlivosti týče; většinou v zimě sněží tak tři dny, normálně, zbytek jen prší a prší a prší.)
Děcka jsou především nadšená, je zábava, to co znají z televize se stalo skutečností, a krom toho, občas se, tu a tam, zavře škola nebo nejede autobus, protože to prostě klouže a je všeobecně klemra.
Nadšení přejde, až všem přijde účet za topivo.
Dorka si zimu oblíbila, může házet koule na naši zeď, a tak nějak prostě házet sníh z čehokoliv kamkoliv, což je, zdá se, nebetyčná zábava, obzvlášť pokud se pod objektem nacházím já. Boby se jí také zamlouvají, alespoň na pohled, lidi sjíždějící z kopců a kříčící a řičící a většinou za jízdy vysedající vypadají legračně, tak proč to taky nezkusit. Ježto jsme bezbobová rodina (a já sáním nevěřím od doby, kdy jsem se z jedněch vyklopila a za mnou jedoucí dvojice na sáních přejela moji hlavu – otřes mozku a bolehlav jaxviň, nebezpečná hračka, říkám vám), rozhodlo se mé aktivní potomče prostě boby ukrást, a zamířilo si to k nejbližším nestřeženým bobům, uchopilo provázek a jalo se šplhat kopec. Dítka jsem si naštěstí všimla dříve než okradená rodinka, zpacifikovala jej a zelenou plastovou věc vrátila na místo, a s nanejvýš podezřelým úsměvem se rozhodla, že je čas se vydat domů, než uneseme vlak, neb ten je také oblíbenou kratochvílí.

Ledarna
90 ulic ze 100. To není voda, co se leskne, to je čistý, nechutně kluzký a zlomeniny slibující led. A končetiny láme, sanit je v ulicích přemnoho. Zkuste si dojít nakoupit vajíčka!

Domaci Sane
Jedno po domácku vyrobené kluzadlo, které nakonec skončilo v koši

Snehova Koule
To není na sněhuláky, to je na moji hlavu.

Ksicht
Domů ne!

podpis

You May also Like...

Christmas Aftermath, Boxing Day & New Feature of the Site
December 27, 2009
And We’ve Walked in the Sand
March 19, 2013
I Don’t Feel Like Writing…
January 14, 2010
4 Comments
  • Reply
    Dee
    January 5, 2010 at 11:22

    takovejhle led jsem asi před sedmi lety viděla u nás na Ladronce, regulérně se tam dalo bruslit. v ulicích to naštěstí není.

    a saně jsou nebezpečný, taky jsem měla nehodu.

  • Reply
    NQ
    January 4, 2010 at 23:42

    nevím, co se děje…já se tam dostala za celej den asi čtyřikrát a vždy mě to stálo hodinu snahy….
    Tady jsou ty eňa všude, bo ti psi serou rychleji, než padá sníh…takže jsou ve všech vrstavách, pod i na povrchu….všude…Cywe, ještě že pražáci místo psů nechovej slony…

  • Reply
    Um Abbas
    January 4, 2010 at 23:08

    Ehehehe, tady se ted taky sem tam hovinko objevi, teda, ne cerstvy, spis zakutany ve snehu, ale to spis zridkakdy (jak uz jsem kdesi psala, lidi tady jsou vic vychovany, co se pejskareni tyce, koneckoncu jsou to jejich pinkiky a hry na travniku, co si chteji udrzet), jedna z veci, ktery se tady opravdu neobavam, je slapnuti do psiho vykalu :D to spis do nejakyho vopilciho po friday night…
    PS. Co je s bloguje.cz? Celej den se nemuzu dostat na zadnej z hostovanejch blogu.

  • Reply
    NQ
    January 4, 2010 at 21:20

    cywe…tady je taky sníh…prošpikován co půl metru psíma hovnama…takže děti nadšeně běží ven a řvou snííííh…udělaj dva kroky a řvou- fuuuuuj, hoooovnáááááááááá….takže se k radovánkám donutit nenechaj….
    Jen při cestě do krámu malujou na zasněžený kapoty aut prstem…kapoty aut jsou asi jediný místo v Praze, kam psi nedoserou…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Bad Behavior has blocked 165 access attempts in the last 7 days.