Thoughts

I Know, I Know…

Big gap in posts.
I just didn’t feel like writing anything. Maybe because I needed a bit of time to recover from the miscarriage; maybe because I found out I’m pregnant again, at this moment nearly 10 weeks, and started to randomly freak out about another miscarriage coming – alhamdulilah up to this point baby seems to be ok, though I am having not really pleasant time with my third pregnancy. Not counting the morning sickness or belly aches or migraines or sleeping like a polar bear… counting the fact that since 4 weeks of this pregnancy I keep on bleeding till this point and my awesome doctor refused to deal with it. Being in Britain and pregnant turned into a little nightmare and my last weeks in here kind of float around, though I had plenty of plans for outing, but adviced from Czech and kind of from my own healthy reasoning I decided to get plenty of rest till the risky first trimester passes by and I will be – at least partially – more on the safe side.
It once again disrupted my plans for going to Czech for summer till we move to Kuwait, because in the current situation it doesn’t seem to be much wise to travel here and there. So it seems I won’t see Czech neither my parents for many months, maybe years, if the baby comes… Put together with my stress from unreasonable doubts about successfully delivering a healthy baby, moving to another, totally foreign and unknown and very hot country, and people walking through our flat with reality agents, it doesn’t make me much successful blogger – and I don’t think pleasant to read neither.

podpis

Read More

Being Stubborn Might Be the Right Way

My poor husband.
Working his all free time off on his final year project for the university graduation, spending every single day at Uni (yes, including all weekends), he created a piece of work after several months of working on it and submitted it to his moderator – and whoops, moderator prefers to cook people in their own juice and rejects those long weeks of studies and writing and work. Hubby came home recently (after finally finishing up his project and happily having one … wait not even one – free day) all sad and grumpy and overally unbearable, saying that his supervisor rejected it for it’s grammar. Nice thing to pick on on a foreign student, that is.
(Un)fortunatley being psychically and spiritually exhausted, my hubby decided to go with his head against the wall and actually printed and submitted the work despite the supervisor’s judgement, and now we both are hoping that if it doesn’t go well with him, the two other moderators behind his butt will correct the doctor and put a good mark on it – and won’t pick on non-present proper royal English…

Read More

Good Bye, Baby

Prohlídka v Royal Victoria Infirmary na Early Pregnancy Unit potvrdila moji obavu (o které jsem byla vcelku přesvědčená) a baby se odkládá do budoucna. Příští týden si tam zaskočím ještě znovu, aby zkontrolovali hormóny, ježto se, zdá se, příčím oné události a pořád “jsem těhotná”, tedy, co mé tělo tvrdí samo sobě.
Proplakala jsem pár dnů, teď už se cítím tak nějak srovnaná, ačkoliv jakákoliv zmínka o potratech mně pořád nutí k slzám; aspoň už se můžu podívat na těhule okolí a novorozená miminka bez zášti. Snad se depka nevrátí, jak vyhrožuje brožurka, kterou jsem byla obdarována po tom, co ze mně vysáli trochu krve, pojmenovaná “We are sorry about your miscarriage” a je nacpaná informacemi o tom, jak se matka po ztrátě těhu cítí, kam zavolat, ke komu jak mluvit a podobné. Tvrdí, že stejně jako postpartum depression se depka z potratu může dostavit i několik týdnů a měsíců po tom, co se tak událo. To se mi opravdu nehodí.
Na cestě z nemocnice k mému GP s dopisem z RVI o mém současném stavu (nacpala jsem jim na recepci i můj Maternity Record, jakožto nikoliv validní a “co s tím mám já dělat”) jsem zaskočila do jedné z privátních školek, a ejhle, alespoň tam se mi poštěstilo – na Dori vyšlo (konečně) volné místo, a nemusí se platit. nastoupí 19. dubna, den před jejími 4tými narozeninami, a vypadá, že se jí to bude líbit; když jsme ze staré viktoriánské budovy odcházely, brečela jak kdyby jí údy rvali, že chce “back děti”. Třikrát týdně od 9 ráno do 1 odpoledne bude mít společnost. Uznali nás na vegetariánskou dietu a angličtinu jako první jazyk, neb česky ani arabsky tam nemluví. Tak snad bude Dori v pohodě. Mně tak vyvstávají 3 dny v týdnu “volné”, na pobíhání (rozuměj, jogging) či fotografování či co se normálně s potomčetem po boku prostě zorganizovat nedá (nebo je jinak vyčerpávající).
Přemýšlím také o novém designu tady, ale Bůh ví, co se vyvrbí. Mám tenhle ráda, ale momentální změna v životě se mi chce reflektovat i na blogu změnou layoutu. Uvidíme.

podpis

Read More

Quick Quote

“Whatever you give to a woman, she will make it greater. If you give her sperm, she’ll give you a baby. If you give her a house, she’ll give you a home. If you give her groceries, she’ll give you a meal.. If you give her a smile, she’ll give you her heart. She multiplies and enlarges whatever is given to her.. So, if you give her any crap, be ready to receive a ton of shit!”
~Anonymous
Credit for this goes to Ivet Jawharah on FB, and her status message, lol

podpis

Read More

A o tom, jak to vše skončilo…

… vzhledem k množství a struktuře krve, která se ze mě od rána valí, lze bezpečně konstatovat, že po několika proplakaných hodinách a telefonech na NHS se děťátko odkládá na neurčito, neboť tohle prostě přežít nemohlo.
Ve čtvrtek (ano, skoro až za celý týden) mě zkontrolují na ženské jednotce v Royal Victoria Infirmary a toť vše, přátelé…
Asi se na chvíli odmlčím, ačkoliv je možné, že mne naopak přepadne potřeba dělat cokoliv, i kdyby to bylo blogovat nonstop o prkotinách, hlavně, aby se už nebrečelo…


Image courtesy to Anyarr

Read More

Bad Behavior has blocked 166 access attempts in the last 7 days.