Memories

//Memories

The Crucial Third Date

By | 2017-03-14T18:53:00+00:00 April 11th, 2009|Memories|

The evening our plane landed, rolling on the concrete of Newcastle International Airport, we had our third official, face-to-face, date with (F)DH*. Not as a saying, for real. Let's make a short turn deeper in my funny past; we know each other for about seven years now (since I was on a grammar school). We didn't think about each other in any other way but as friends, even our first meeting and 'date' was something innocent and without kiss or anything more. Just talking and walking through Vysehrad. I had my life and Abood had his own. We were just two people from different ends of the world, who wanted to meet in real, not only through internet (where we actually first came across each other), post and phone, but we were both having our own route in life and they met quite accidentally and for a short while only at that time.

Easy with that Jet

By | 2017-03-14T18:53:00+00:00 April 10th, 2009|Memories|

September 2007My first flight ever; September 2007. We took off by car from out little town heading north to Prague and we almost came late. Such a strange moment it was; I was excited and scared at that same moment. It was a radical decision which followed after series of unfortunate events and now I'm glad I made it - it changed my life, took it and ripped it off its roots and placed it in a new garden. I had only one quite small case with clothes of mine and my daughter, mobile, old compact camera, Quran and my diary. Passport, keys (I didn't use them since that point), vaccination card. All my life left behind and my tiny new family moving on, to a different life and place. How nervous can one be? It took us almost 3 hours by car to reach the airport, Dori was so tired in car already, and there was still a lot of traveling waiting for us to be done.

Ranní ptáče … brzo chcípne

By | 2017-03-14T18:54:28+00:00 August 8th, 2007|From Czech, Memories|

8. srpna 2007 v 12:31Tak po několika dnech ve stresu je dnešek bezkonkurenčně nej, již druhou noc jsem díky své babičce vstávala ve tři hodiny ráno (po tom, co jsem se díky ní dostala na lože v jednu ráno), mimino mi celý den řve, křičí a řičí z naprosto nejasného a neobjevitelného důvodu, kdy k hysterii stačí, že se člověk hlasitěji nadechne; také mi v záchvatu vzteku zničilo brýle za šest tisíc, takže jsem navrch švorc, nejen unavená a slepá. Migréna mně dohanala brzy ráno, tak jen zbývá chuť mlátit hlavou do klávesnice a řvát při tom jak tur na pastvě, v marné touze po klidu.

Comments Off on Ranní ptáče … brzo chcípne

Všichni jsou mrtví, Dave

By | 2017-03-14T18:54:28+00:00 June 27th, 2007|From Czech, Memories|

27. Června 2007 v 11:13Některé dny si opravdu myslím, že jsem cvok. Ne proto, že bych vyváděla alotrie. Ale proto, že i několikaminutový rozhovor s mojí bábí je čas od času nad mé síly. Obzvlášť, když trpím silným pms a nechovám se zrovna trpělivě a vstřícně. Dnešní dopoledne však bylo jiné. Nenáročné. Minimálně, co se po slohové stránce týče. Neb bábí přišla a hledala svou sestru. Jenku, jen tak na okraj. Milá Jenka je 25, možná snad již 26 let mrtvá. Pohřbená na místním hřbitově. A moje babča ji nenechá v klidu spát.A tak tedy čiperná a naprosto logicky nefungující seniorka napochodovala do bytu s tím, že nese ty papíry, na můj zmatený dotaz, jaké, odpověděla, že ty pro Jenku. A začala hodina konverzace na bázi nejrůznějších otázek a jedné, jediné, naprosto neoriginální věty. Už ji aplikoval Holly na Dava Listera, když ho vyplivl ze stáze po 3 milionech let, kdy všichni byli mrtví. Pro neznalé, hovořím o prvním dílu britského seriálu Červený Trpaslík.