Memories

Sbírka úsporných, prakticky vyzkoušených předpisů a návodů, jak vařiti v malé domácnosti.

Už léta se snažím zjistit, kam se poděla zhruba stovka mých skic a kreseb z období střední školy i předtím, a naprosto náhodně podlehám pocitu, že mi to přeci pečliví rodičové nevyhodili, alébrž jen (ne)pěkně uschovali a na skicy se stále někde na naší půdě snáší milosrdný prach; pak se tedy vydávám po schodech do záhadného patra nad bytem, které je světem samo o sobě a jsou v něm ve všelikých krabicích i mimo ně poskládané knihy, papíry, korespondence i další perly naší rodiny za minulých zhruba sto dvacet let. Že se uprostřed pátrání po složce papírů velikosti A3 vždy přistihnu, jak pročítám a prolézám něco mnohem zajímavějšího, nevadí. Rozuměj, skicy mi velmi chybí a nepředstavitelně mne štve, že po nich není ani vidu, ani slechu (ovšem za předpokladu, že klidně ležící složka papírů by nějaké slyšitelné zvuky vydávala); ale je mnohem více fascinující vidět zdobný rukopis na obálkách adresovaných mému dědu (kterého jsem ani neměla tu čest poznat) z roku 1935, kdy byl v Praze váženým pánem, či pročítat obdobu dnešních nemravných Harlequinek ještě z konce 19. století; případně jako dnes se zmocnit kuchařinky bez data vydání (dle chytrých internétů byla ona kniha vydávána během obou světových válek i mezi nimi a těžko říct, kterého roku spatřila světlo světa ta má – tedy dle rukopisu babiččina, ale nyní již má – kniha).
Vzhledem k tomu, jak velmi odlišný způsob života vedeme dnes v porovnání s dobou před sedmdesáti léty (!), není na škodu nějaké tipy pro domácnost i mladé maminky předat dál – ať již pro zasmání, porovnání či načerpání dlouho zapomenutých mouder i nemouder.
Nehodlám samosebou přepisovat celou knihu, pouze citovat vybrané části.

Read More

O příliš krátkých gatích

Když jsme poprvé přiletěli do Anglie, jedna z prvních věcí, které mne doslova praštily do očí (kromě mnohem větší průměrné hmotnosti místních žen v porovnání s ČR), byly krátké kalhoty.
Tedy. Na ulicích se dá potkat móda všeliká, někdy čistě “vzal jsem, co mi do ruky padlo při cestě ke dveřím”, jindy “vypadám, jako když jsem vzal, co mi do ruky padlo při cestě ke dveřím, ale ve skutečnosti je to pečlivě promyšlený look”, a často prostě a jednoduše elegantní čí udržované lidi, a to všech věkových kategorií. Musím říct, že babiček s šátkem a nevalným ošacením jsem tu za tři roky potkala tak … tři. Naopak většinou jsou seniorky velmi upravené, namydlené, čisťounké a voňavé, s (většinou) decentním makeupem, udržovaným a nažehleným kostýmkem i podpatky. Jeden kulturní šok za mnou – senioři nejsou agresivní, pomlouvační a rozhodně vás košíkem v supermarketu nepřetáhnou, právě naopak, většinou mi nabízejí své místo s úsměvem, neb mám dítko (které je ovšem ukázněné). Já tedy nejsem z těch, kteří by pomlouvali seniory v Čechách, to ne. Jen tedy, opravdu, ať už je to dlouhodobých efektem let minulých v obou zemích, či prostě jinou mentalitou, staří lidé v Anglii jsou osobnostně mnohem příjemnější, komunikativnější a jednu dobu jsem si říkala, že bych si klidně i našla nějakou dámu v letech a dělala jí jednou za čas společnost.
Ze široka do ztracena, pointou je, že všichni tito elegantně oblečení lidé mají jedno společné – ty příšerně krátké nohavice u kalhot, co nosí.
Jakožto někoho, kdo doslova miluje tahat gatě po zemi, mě to sice ne zrovna iritovalo, ale rozhodně vyrušovalo. Proč by, proboha, někdo tak elegantní jako tato slečna, paní, pán či student, kazil svůj dojem něčím tak příšerným, jako jsou nohavice v nedostatečné délce? V hloubce hlavy zakotvená pravidla pro správné délky rukávů, nohavic, švů u sak a dalšího, která ve mne zůstala i po opuštění pozice asistenky v jednom z top pražských obchodů s luxusními obleky pro bohaté pány, se tomuto všudypřítomnému fenoménu ze srdce divila. Proč, proboha, proč?
A pak… pak jsem na to přišla.
Newcastle mne naučil.
Neb v mé skříni byly jen věci dovezené z Čech, tudíž “správně dlouhé”, neměla jsem jiného výběru, než nosit pouze toho.
A přišlo to, čemu se zde říká normální počasí. Rozuměj, v zimě prší šest dnů ze sedmi, v létě pět… čtyři tak v červenci, ze sedmi. Krátké nohavice tak nabývají plně nového rozměru – vše co je méně než dva centimetry nad zemí se totiž automaticky stává jednou velkou a ochotnou houbou, a dojít z obchodu domů v dešti či krátce po něm s mojí navyklou délkou oblečení znamenalo jediné; že u domovních dveří jsem měla jisté po kolena mokré gatě. Nepříjemné, studené a nemocí hrozící.
Krátkost má svůj účel, tedy aspoň v severní Británii. A kromě toho, čistě antropologický poznatek – poměr délky trupu k nohám je u Anglosaxonů jiný, než u Slovanů. Tudíž přišlo i na zjištění, že anglická konfekce je tak nějak přirozeně kratší, než ta pro Čechy vyráběná. Kalhoty s tím samým obvodem pasu jsem porovnala s českými a hle, jsou o dobrých pět centimetrů kratší.
Musím říct, stále se v kalhotech nedotýkajících země cítím tak trošku směšně. Tak nějak… geeky. Nu, alespoň už nejsem chodící zvlhčovač vzduchu, že?

podpis

Read More

How Do I Smell, Honey?

About half a year ago I used on myself that new, fabulous perfume my husband brought me from Kuwait.
It smells wonderful – tender floral aroma.
I came to the livingroom, where was residing my beloved half, and innocently asked: “How do I smell, honey?”
He, so devilishly honestly, looked at me and replied without moving a muscle: “Like every housewife.”
What is that, did I think? Like baking cupcakes?
“And how does a housewife smell,”  inquired silly me.

(A moment of surprised silence on his side.)

“Like onions.”

Read More

New Life in a New Country with a New Man

September 2007, UK, Newcastle Upon Tyne

I don’t quite recall all the hustle after the Jet landed.
Getting out of the plane, laying my foot for the first time in our new hometown, getting our stuff from the airport to the cab. We all were so incredibly tired. And all the people with that heavy accent, which makes my life miserable up until these days.
The hotel we reserved few days before arrival to UK came out to be cosy and nice, although on a busy street, but so much out of hand when it came to going to Northumbria University and looking for a flat around it’s vicinity.
Gateshead is not close to any university, not by feet, which was the only mean of transport for us most of the time (exception was starving, tired and lost in city, than we got a cab).
English breakfast, dinner mostly pizza from Pizza Hut on the other side of street, sometimes order from the hotel kitchen, which wasn’t cheap. My first and last time having Fish&Chips. Hubby doesn’t like it. At all.
We had a 14 day reservation of a small room with one small window and really strange kind of heater, which we didn’t much figure out how to make it work properly (it seemed to work only in the evening and night and let us freeze during the morning and evening, really practical).
We were together in strange country surrounded by circumstances and people we didn’t know. It was so stressful for me, I can’t even imagine, how much pressure it was for poor Aboody, who had to start to attend school, look for flat and to add some spice, the month of Ramadan came about 5 days after our arrival. We were still in the hotel and the days in northern England were so long in September, that he seemed to get almost transparent from hunger sometimes. And certainly not pleasant and cuddly all the time – who would blame him.

Read More

Vyhrabáno na starém, zapomenutém blogu: Návod k použití muže Arabského (respektive muslimského)

Na starém blogu jsem našla tento manuál k použití muslimského partnera, tak návod přidávám jako příjemnou vzpomínku i pro zasmání. Je to již několik let staré, tak prosím o slitování :D


Návod k použití: Muž zvaný arabský (poddruh muslim)

Pokud patříte k oněm šťastným ženám, které mají doma arabského muže, možná vám trošku pomůže tento skromný manuál psaný horkou jehlou a rozhodně (bohužel) nepostihující plně celou kategorii užívání tohoto speciálního druhu lidského samečka.
Pokud máte další tipy k doplnění, sem s nimi. Zaslouženě se objevíte v seznamu.Jsou krásní, jsou charismatičtí, jsou tajemní, jsou sexy, jsou temperamentní, a táhnou k sobě jako magnet všechny neopatrné ženy… Arabové.

A nyní tedy přistupme k manuálu:
 
1.Alkohol. Setkala-li jste se s tímto poddruhem humanoida poprvé, je pro začátek dobrý nějaký ten poznatek jako: Nepřipíjet alkoholem. Ani když máte sebevětší chuť, nezvěte ho do baru na skleničku vína nebo korbel piva. Buď odmítne, a vy budete vypadat nejen poníženě, ale i hloupě; nebo v horším případě zkusí a vy ho budete muset tahat na zádech domů už po druhém pivu.

Read More

Pozor, kam si sedáš!

Díky řečovému deficitu dcery se naší malé domácnosti zatím vyhnulo nekončící “A proč a proč a proooč?”, a jsme za to vděční; na druhou stranu si Dori nedostatek v řeči rozhodla kompenzovat velmi chytře v neviditelných přátelích.
A tak se po našem malém bytečku válí, poletují, sedí, pokukují neviditelní přátelé, tvorečkové i přístroje a jeden musí dávat velký pozor, co dělá.
Dnes večer jsem omylem snědla nabízenou Liliinu panenku považujíce ji nevinně za imaginární zmrzlinu a způsobila drahému potomku pláč s následujícím desetiminutovým balkónem a bojkotováním mé osoby, přičemž tatínek byl zaúkolován opravením neviditelné hračky. K tomu mu byla poskytnutá krabička neviditelných nástrojů.
Byt plný neviditelných monstrozit je dobrodružstvím samo o sobě, neb mé dítko za mnou chodí a pečlivě z mé cesty odstraňuje všeliké motorky, autíčka, panenky i potraviny, jež se mému syrovému, dospělému oku přece nezjevují.
Po několika týdnech života po boku dětské dimenze jsem však již dokázala lokalizovat několik základních a příliš se nestěhujících předmětů. Například na jídelním stole v kuchyni je motorka.

Read More

Bad Behavior has blocked 114 access attempts in the last 7 days.