From Kuwait

(Quality) Family Time

As my parents’ departure closes upon us with a lightning speed, we’ve sped up a bit of the leisure-y tempo in exploring what Kuwait has to offer to a pair of foreigners a.k.a. tourists.
We’ve visited the awesome Beit Al Sadu (I’m saying awesome, because I had the urge to visit that place since ever I’ve got to know about it, and that’s quite long), with traditional Bedouin weaving, exposition, even a weaver (women, by the way!) present and kind enough to Dori to explain to her some basics of the complicated red weavings, including spinning own yarn from sheeps, goats and camels and offering us the possibility to enlist her in appropriate lessons for it. It’d be very good for her as she got zero tolerance and patience and handicrafts are just great for teaching that (in my opinion, at least), but she wouldn’t last long and we don’t have the resources at the moment anyways. Hi, Maryam.
But maybe more than the flickery interest of my daughter in the sadu techniques, I would love to give it a try one day. Since I’ve gone through felting, needle and wet, and now crochet and even basic knit (Thanks, mom! Finally I get the two needle crochet-like craft.), weaving, and on top of it traditional Kuwaiti style, would be a great addition to it. One day, without belly. Perhaps.
We’ve visited National Museum today as well, with a little dizzying experience for me in the planetarium, but hey, how fantastic it is to watch stuff about universe. My favourites are always black holes. Fascinating stuff, really. No sarcasm intended.
Abbas was difficult as always and made my husband miserable till we reached our usual Tuesday lunch at my in laws, where he literally adores the garden space, running around, watching chickens and playing football and handball. Though his cousin made it a little miserable for him today, as he’s a little shy boy and doesn’t like to fight for toys. Yet. He will be taught, soon. I promise.
I’ve had camera on my hands and plenty of time, so I’ve snapped away a huge bunch of completely useless pictures (nearly 6GB of them on my memory card, but my excuse is that RAW takes well over 20MB per picture), but some came out nice, so let the photo spam begin.
The only downfall of this week is that my parents leave on Friday already, and top that around 1 am, so I won’t be able to even go with them to the airport. Kids sleeping at home alone, (=) fires, knives, electricity, bleeding noses and worse, you know that stuff.
Only two days left than; my daughter is going to be direly disappointed and already slacking at school due to her granddad and grandma being here and seeing us after a year, she’s got exams next week. Disaster approaching for sure, I’m telling you.
And top to that, we got not so joyful news at the last ultrasound check for Maryam, though not entirely bad either, true. At least she started to finally chubby up a bit, for I was scolded that she’s too small for dates before.

 

Read More

Kuwait House of National Works

Today we’ve visited with my parents and dear (though slightly grumpy due to lack of sleep, darn that toddler) husband the Kuwait House of National Works, a museum dedicated to Iraqi invasion and subsequent liberation.
As heavily pregnant and with kids I’ve skipped certain displays with pictures of tortured children and people, but otherwise went through the whole exposition without an accident (or tear, though close! Hormones…)
Here are some photos to document our visit – it was very hard to capture anything though as they kept their lights off most of the time to create an atmosphere for us, and a Korean family who happened to tag along as well.





One of (among secret) documents issued to eradicate Kuwaiti national identity and anything of (Kuwaiti) sort




Yes, this is the real deal; head of a statue imported from Iraq after Saddam’s fall

And this is for some sceptics a picture of one of Kuwait’s churches.

Read More

Marina Mall, a tak dále

Dnes nás manžel ráno vytáhl na procházku k Marina Mall, nedaleko akvária, aby si moji rodičové prohlédli místní obyčejné nákupní centrum, okoukli místní zjevy, nezjevy i obyčejné nákupuchtivé občany, a jak se později ukázalo, aby ‘Bu Abbas využil povánočních slev v jistých značkových obchodech s obleky. To byl pravděpodobně hlavní důvod, že jsme tam šli, tak nějak vůbec.
Tož jsme se prošli po nábřeží, po obchoďáku, utopili se v megahrnku kávy ve Starbucks a následně se nadlábli v jakémsi organickém restauračním zařízení, jež se ukázalo jako překvapivě lahodné v servírovaném jídle, byť přes kapsu plácající. A tedy, s nápisy, že je vše, včetně triček obsluhy a vody na plovoucí svíčky, stoprocentně organicky organické.


Pak jsme se dokolíbali k autu, tedy alespoň v mém případě, neb já se již kolébám jak husa z výkrmny, když dlouho sedím a pak musím hnout šunkou; dojeli domů, a padli za všelijakou přítomnou i nepřítomnou vlast na pohovky, postele i židle.
Manžel hned na ramena nahodil nový kabát k obleku (pod nímž měl samosebou oblek, k té příležitosti), ponechal polomrtvou část rodiny povalovat se všelijak po bytě, a jal se navštívit své vlastní pokrevné příbuzné, neboť je sobota a to je rodinný den, kdy se všichni jednou týdně setkávají nad minišálečkem infarktózně silného íránského čaje a šíšou a pokecají. A pak se, kupodivu, v míru rozejdou. (Ač to českým uším, neuvyklým zvýšeným decibelům běžné arabské konverzace, možná až tak mírumilovně nepřijde.)





Manžel také velmi mile překvapil během štědrovečerní noci, kdy se vkradl domů se stromkem tajně nakoupeným kdesi v centru; a přes noc ho ozdobil a rozsvítil, aby se mí drazí rodičové cítili víc jako doma a o Vánocích, než jen někde, kde je teplo a moře. A ještě přidal dva plyšáky pro mě a dcerku. Stromek má největší úspěch u batolete, samosebou, neb velké, blýskavé ozdoby jsou super kopačáky.
Tož máme muslimské Vánoce na Blízkém Východě. A pak, že to nejde.


(Chudě ozdobený, ale náš!)

Read More

Můj dárek sama sobě k narozeninám (Mám začít hledat šediny?)

Jest návštěva, a to prozatím první, mých rodičů zde u nás doma, v Kuvajtu. Zítra je čeká první životní Štědrý Den na písku, o dost blíž rovníku, než je tomu na Vysočině. Zatím se nám nepodařilo sehnat stromek, ale tak, alespoň jsem naháčkovala pár blyštivých hvězdiček na zeď. Provizorium stačí.
Rodičové naštěstí nevypadají, že by jim (narozdíl ode mne) sníh, mráz a tak vůbec nějak chyběly.
Dnes jsme navštívili Mubarakiyu, jež se shledala snad se zájmem a úspěchem; nakoupili pár mikrodárků domů těm nevyvoleným, co na sněhu Vánoce trávit budou, oblékli mého tátu do zimního bishtu, ofotili v přidané tradiční pokrývce hlavy a plácli na FB; kuvajtský čas pak završili tradičním obědem (sic objednaným do klidu domova) v podobě machboos diyay [madžbus dijáj] a zatláskli nakonec kanáfou. To aby ty Vánoce zítra nebyly tak moc domácké.


Jeden z vchodů na tržiště

Křídlo s masem

Nádoby na bukhur

Rybí tržnice

Nalévání olejových parfémů do ozdobných skleniček (po zdatném smlouvání ze strany manžela, vysvětlující “úsměv” prodavače)

Český tatínek v tradičním kuvajtském zimním oděvu pro muže, s pravou ovčí kožešinou zevnitř (Komu to vadí, promine)

Nakupování misbah (růženec muslimů) v jednom z obchůdků na tržnici

A jeden klasický protiva.

Ačkoliv jsme měli hrdinný plán napéci trochu cukroví, špičky a perníčky a vánočku, moc se toho zatím neudělalo, kromě špiček – bez rumu. Zítra se pokusím vrhnout na vánočku, aby se neřeklo, ale také je naplánovaný oběd u tchýně, tož se ještě uvidí. Krom toho nemám při ruce mandle, a do obchodu se mi nechce…
Naši se s tchánovci setkali o víkendu a vše proběhlo zdárně, kromě občasné škytavky v komunikaci, ježto je angličtina všem čtyřem starším mluvčím ne tolik známá; takže občasná konverzace čekoarabskoanglicky musela být rozkódována mnou či manželem. Ale nikdo se nepobil, dokonce ani nehádal, ba co víc, ani nemračil, což považuji za úspěch. Byla by koneckonců škoda, kdyby se rodičové navzájem nesnesli.
Abbás je po očkovaní do obou stehen, včera toho moc, chudák malý, nenachodil, jak ho to bolelo, a dnes byl ještě plačtivý (tedy, kdy on není, je spíš otázkou); ale vyhlídka a pak dlouhé “dai dai”, což je “bye bye”, neboli jít kamkoliv mimo byt, ho uklidnila a i on (nebo právě on?) si procházku na chladném zimním vzduchu užil. Chladném, jakožto okolo 5°C při odchodu a 15°C v poledne.
Děda nám to vůbec komplikuje tím praktikováním dai dai minimálně jednou denně teď. Marjam bude na světě co nevidět, a vedra přijdou pomalu s ní. A já ven v padesáti ve stínu jednoduše nepáchnu, macecha nemacecha.
Teď se ještě zbavit těch náramně spokojených octomilek, které se mi tu vyrojily s guavami, ale s guavami neodešly a otravují a množí se bůhvíkde; a všechno bude v pohodě a klidu, jaký má na svátky být. Jen škoda, že Dori musí jít zítra do školy. Ale jsme v jiné zemi, koneckonců, a vzdělání je nutnost.

Read More

One Forgotten Bunch of Pics from (the start of) November

Just to keep with the blog topic of stuffing photos everywhere, I’ve forgotten to mention a pleasant trip to Kuwait Aquarium on one of these “not-summer-anymore-not-winter-yet” days.
For finally Abbas is big enough to actually comprehend all these fish and small animals they’ve got there and enjoy looking at them, and small enough to be sitting in carriage when tired, unlike my bigger lady. She on the other hand grew up enough to understand some of the narration about Kuwait’s old customs from a mini-exposition they had at the entrance to the fishy part.
I still (fondly, what a parent I am) remember the time in Newcastle upon Tyne when we visited an aquarium complex for a very first time with her; and she did burst in tears, afraid all those fish would die – by drowning.
Anyways, here we go – a test ride of my 77mm prime lens as well as some memories to keep. I guess I am a memories hoarder.
And one exercise panorama. (Expandable upon click!)







I’ve got a number of other yet unpublished photographs, but for now, this is more than enough. I reckon.

Read More

Bad Behavior has blocked 130 access attempts in the last 7 days.