From Britain

O růžovém proužku tam, kde má být burgundy

Tož.
Vrátily jsme se z ČR, nakažené jakousi bleskovou střevní chorobou nutící člověka zvracet několik hodin v kuse každou půl hodinku i častěji; úžasné cestování po noci strávené zírající do mísy. Ale přežily jsme, a na anglické půdě polomrtvě padly do postele ještě před osmou, protože 10 hodin cesty v takovém stavu přeci jenom bylo vyčerpávájící.
Mně ale bylo tak nějak blbě už před nakažením se; můj porouchaný dolejšek zase jednou stávkoval (dobré do chudé rodiny – ono se tak hodně ušetří na ženských proprietách), a manžel po jisté době rozhodl, že už nejistotu neunese a donutil mne otestovat se. Několikrát, jak se pořád stávkovalo. Po 4 testech uznal, že jsem to opravdu jen stará já, hormonálně labilní žena, a uklidnil se.
Ježto jsem matkou jednoho potomčete, nedalo mi to, a ještě jsem si tajně před několika dny skočila do obchodu pro další test, na základě jistých znamení nejistá, jestli je to jen rozbouřené PMS nebo skutečně to, co si myslím (jenže s mojí frekvencí stávek se člověk stane po druhém, třetím podezření značně skeptický a ignoruje mnoho znamení); a k mému překvapení testovací proužek již nebyl nepřítomný, alébrž lehce přitomný. Druhý test ráno poté měl ten samý výsledek.
Nejistá si manželovou reakcí na načasování potenciálního druhého potomka, rozhodla jsem se, že si to nechám pro sebe a skočím k doktorovi pro potvrzení nebo vyvrácení podezření. Není proč ho panikařit, že.
Ano, rozhodla jsem se; problém nastává ve chvíli, kdy Abood do dveří vstoupí doopravdy, ne jen v myšlenkách, a já prostě neudržím poker face. Neumím mu lhát ani zastírat.
Tajemství o růžovém proužku je tedy prozrazeno, a mé obavy vyvráceny, Abood vypadá naopak šťastně – i když asi stejně vyděšeně jako já. Pokud se totiž těhotenství potvrdí, budu se stěhovat ze Severní Anglie do pouštního Kuvajtu nejméně v šestém měsíci. Cesty letadlem s dcerou jsou vyčerpávající i bez břicha a to létáme dvakrát dvě hodiny; představa letu z UK do ČR a po vyřízení papírů Praha – Dubaj – Kuvajt nebo přímý let i s kufry a serepetičkami pro nový život v nové zemi (a s novým potomkem) mně tedy zrovna neblaží.
Ale pokud to má být, tak to bude.
Dnes jsem tedy skočila k doktorovi, bohužel má představa návštěvy doktora pro potvrzení těhotenství je veskrze česká, stejně jako má zkušenost, a tudíž 48 hodin čekání na to, aby mi otestovali lahvinku, kterou mi dali na malou, mne trošku rozhodilo. Žádný krevní test? Ultrazvuk, třeba? Když mi vyšel růžový proužek s Doubravkou, první věc, kterou moje gynekoložka udělala, otestovala normálně, vzala krev a nahnala mne na ultrazvuk i bez potvrzení o krvi. Vědělo se tak hned.
Tady čekám dva dny na domácký test okolo HCG a pokud jim nevyjde, ničeho jiného se nedočkám… není divu, že tu ženy často nevědí o těhotenství i do pátého měsíce; v mnoha případech totiž test moči vyjde negativní díky nízké hladině HCG. Případně, že tu umírají na všelijaké rakoviny okolo dělohy a vaječníků o tolik častěji než v ČR.
Ano, to je snad jediná věc, která mi chybí a o které vím od začátku – naši doktoři se sice neusmívají tak jako ti místní, ale znají svou práci mnohem lépe.
Tak ve středu uvidíme, co se děje.
Ať to dopadne jakkoliv, bude to pro naše dobro. Že?

test
Image courtesy to TsukiokaMokona

podpis

PS.:Proč mi nikdo neřekl, že tam mám ůžasné a ne úžasné?! Trklo mě to až o den později!

Can a Plane Make a Wheelie?

Can it?
I had that question in my mind when landing in Prague, snowing, hazy weather and freezing – black ice, perhaps? And the pilot approaching the runway in swingy style, like dancing with the aircraft, left wing up, right wing up, left wing up, right wing up. We eventually landed without digging a wing into the dust and without trying to make a wheelie with the airbus (don’t tell me it can’t happen!) but i had to swallow my guts for that. Even Dori was more of a hero. I blame hubby, it’s so his fault. He has shown me too many plane crashes. Definitely his fault.
Now we are in the freezing Czechmoravian Highlands, minus 8 degrees and snow everywhere, I swear, half a meter all around. And still snowing, occassionaly. Let’s make some iglooes!

I’m Starting to Have a Travel Fever…

… the only thing which it actually affected so far is my mood, though.
I got grumpier, I feel (a little bit) stressed.
Will I pack everything I need? Will we forget something? Will I forget to do something before we leave? Will hubby survive the few weeks without me? (Oh yeah I bet he will have fun, sleeping without being poked and disturbed, food he desires without my forcing to eat vegetables, no nagging about clothes and so on).
Will we catch the plane in time? Will we have successful departure? And what about on Heathrow, last time they held me during checks, hanging on my bag (‘No, ma’am, it’s not your bag there we got problem with… you say it’s the only one in X-Ray? Well, it’s not your bag we got problem with, just sit down and wait’). Will they recognise Dori on the passport photo? She’s so much older now. Will we land safely in Czech? I heard there’s snow everywhere.
And so on… Someone should really invent teleport!

podpis

One Week

One week till we fly to Czech for short holidays.
Only me and Dori, hubby stays at home in Britain. God knows what he will do. Snow fell once again on Newcastle as a silencing blanket, just overnight the temperature dropped about 10 degrees. One day sunny and fun, second a layer of about 10 cm snow everywhere. Fun for children, I guess though.
To make me feel calm and happy with flying we are watching National Geographic series “Airplane crashes investigations” or somehow like that, general idea is airplanes falling down killing people and such catastrophic scenarios (actually, things which happened). Comforting, indeed.

podpis