Author: Um Abbas

Morning Sun

… after the minor dust-storm yesterday, seeing the sun was – for a change – rather a nice thing.
Some snaps on the way to his nursery during a beautiful sunrise (only 23 degrees Celsius in shade at that time! I’ve been waiting for this weather for months!).
Abbas seems to enjoy walking in the small patch of desert left within the neighbourhood, pretending to be sinking in the deeper, soft sandy areas. He can be pretty funny at times. When he wants.
And no. This isn’t our house.

 

Read More

Yes! All Three.

All three kids in the same picture, looking in the same direction, and not moving for that half a second it took to snap it. Picture! Done! Rare! (I think only a person with three kids – or more for that matter – knows how nearing impossible is to make a spontaneous photo of all of the offspring together without any of them crying, beating up someone else, or fighting over a toy, making the picture totally unusable, blurry, or generally unrepresentative.)
True, Maryam looks slightly disgusted, but hey. Three! In one picture!
Usual mischief and destruction, otherwise. (Three!)

Read More

Hookin’ in Barrens

Crocheting (along with some uncomplicated knitting, WoW and Sims) is my go to option when trying to relax a bit. It is not easy sometimes, as there are three kids trying their best not to let me do anything which doesn’t include them, but small projects work fine. Granny squares are great for that; or slow Ironman challenge in the games.
Sometimes I tend to crochet while playing; or watching movies. Sitting at the TV alone these days, with my husband enjoying himself in Europe while I grow slowly insane from my own children (did you ever try to wean a stubborn, hysterical two and a half year old with an Arabian temperament and Czech thick-headiness off a bottle without his cooperation? Grand recipe for a migraine induced by rather inhumane screams.).

I have a lot of squares in making, and than to be stitched together, into a hopefully a little handsome project, an easy pattern to memorize and rather quick to whip up.

Lets see if I can finish it before my getaway spouse comes home. Or if I’ll use my 2mm steel hook to commit a murder.

PS: Barrens his way.

Read More

Mhmm

I had to disable comments (not that I had many, but anyway), as the spam problem just grew from big to enormous. So comment you shall, but only logged in through Facebook.
I’ve probably finished the house we’re supposed to build, its model that is; in Google Sketch Up, and than found out, 3Ds Max might’ve been better choice, so I am currently busy soaking up hours of tutorials on proper work in there. The V-Ray is better there for sure.
Maryooma is in a hurry and at seven months crawls on all four with no hesitation and started to kneel and stand up. Sitting is still not interesting enough to try it out, either.
Dear husband is leaving us in 2 days for a holiday in Italy, where he’s gonna relax his chops and mind from the crazy family – while I’ll probably just run completely nuts.

Read More

Pozemek, potomci, a tak

Tož se nám ten rok zase přehoupl, další škola začíná (tedy, pro Doubravku až příští týden, ale Abbáse jsme poslali do školky už nyní… to snad ani není lidské, jak ten pidičlověk ječí a ječí a ječí). Pět peněz za školné a dvojí výbavičku, protože batole odmítá nemít to samé, co starší sestře; a dvacet peněz za Daniela, neb kocourek onemocněl a momentálně tráví dny ve zvířecí nemocnici na kapačce a katetru, což v Kuvajtu není levná sranda. Snad ho vyléčí, bylo by tu tuze smutno, a jeho bratr se momentálně jak tělo bez duše jen toulá po bytě a z depky ani nechce jíst.
Když už jsme byli tak daleko v poušti, jukli jsme taktéž na pozemek nám přidělený v Khiranu. Až se barák postaví, z druhého patra bude snadný výhled na Saudskou Arábii… zatím tam tedy courají jen velbloudi, a kromě základní infrastruktury je všade písek, písek, písek. Nic moc pro děvečku z Vysočiny, jak poznamenala má známá.
Na týden a kousek jsme tu měli klapouchého ďábla na hlídání, sedmiměsíční kotě (?) Skotské klapouché kočky, která soustavně terorizovala naše dva hromotluky. Děti byly na větvi, že takhle malá kočka existuje, ona z toho, že ne každé dítě ji tahá za ocas a nohy (mám je totiž jaksepatří vychované).
Marii je půl roku, a už si to hezky trajdí, většinou tedy zatím komando, po loktech, ale rychle, pokud je na konci trasy chlupaté stvoření k požvýkání; občas zkusí po kolenou, ale moc se jí to zatím nelíbí. Však, má čas. Do toho si hlučně povídá a tím tak oficiálně vstoupila do bandy malých, ale hlasitých. Já sama jsem osoba tichá, vůbec to nechápu. Hluk přece nemůže být legrační? (Ačkoliv, pravda, měla bych se optat našeho sousedstva, které, zdá se, má též jakousi podivnou oblibu v bordelu.)
Také začala projevovat zájem o zásuvky a další zlotřilosti. A brečí, když se jich (z bezpečnostních!) důvodů nedostává.
Stejně jako Dori během nemluvněcích a batolecích let, je Maryooma zatím záprdek. V šesti měsících odrůstá velikosti 0-3, a dostala celý nový šatník, jelikož veškeré dupačky proděravěla na palcích; očividně nejsou šity s myšlenkou na lezoucí pidižvíky. Manžel to kvitoval spíše neštastně, neb z hloubi sérdce nesnáší nakupování. Jakékoliv. Kromě obleků.
Minilidi mi ztratili nabíječku na foťák, tož fotky nemám. I velbloudí otisky jsou jen z mobilu. Hnus, ale co nadělám. Hledám, nenacházím, dětský pokoj je záhadná černá díra na potřebné ztracenosti. Ale mám tedy nutkání čapnout černý pytel. Těch hraček jsme naakumulovali snad Karpaty. A Karpaty v bytě jsou nelibé.
PS.: Musím vysvětlit manželovi, že ač dobře míněné, fixky na tabule jsou naprosto nešťastný dar dvouletému umělcovi, pokud tedy (manžel) nemá zvláštní zalíbení v mramorové podlaze přizdobené černými, červenými a zelenými čmáranci. A zdech. A kobercích. A nábytku. Sourozencích jakbysmet.

 

Read More

Why Does It Have to Be So Hot?

Darn it; it appears that with every pregnancy my heat resistance lowers some. Now I find over 40 way too hot, and that’s only the cooler part of summer in Kuwait…
Maryooma is 4 months now, how the time flies.
Abbas still refuses to talk at the age of 2 years, however he’s making it up in technical skills, such as perfect way of snatching keys, putting them in the lock, unlocking door, getting into the fridge behind and running away with a cake… not sure if I should celebrate his ability to mimic things he’s seen only once, or be upset over the fact he does it only for mischief.

Read More

Bad Behavior has blocked 130 access attempts in the last 7 days.