Author: Um Abbas

Veselosti není dosti, aneb jak se hledá manželka pro manžela

Od jisté doby jsem na myšlenku druhé manželky rezignovala, tedy, přivykla.
Dokonce mne můj drahý jednou natolik vytočil svým opakováním o tom, jak mi bude lépe, když nebudu sama, že jsem založila profil na muslimské seznamce s velkým nadpisem “Looking for Second Wife”, jenž jsem cca o hodinu později musela prodloužit o “For My Husband”, neboť mne zaplavilo několik desítek nabídek k sňatku od muslimů, od ší’a přes wahabi po salafi, nadšených mou zbožností a navrhujícími velmi blízké termíny oddání (pravděpodobně abych si to za čerstva nerozmyslela a nevzala jim do zaječích). Některé jejich odpovědi byly slušné a vcelku normální, některé mne upřímně pobavily (“má žena o tom ještě neví, ale bude nakonec ráda), jiné vyděsily (“musíš být tichá, hodná, poslouchat mně na slovo, nesnáším jakýkoliv nepořádek a nesnesu odpor, má první žena ti poví po sňatku více”).
Výsledkem byla asi týdenní přítomnost na oné seznamce, kde jsem se marně snažila nalákat ženy k odpovědi na mou nabídku, že se spřátelíme (a to prosím měly v profilu, že jim polygamie buď nevadí, nebo ji vyžadují), a mezitím dostávala sem tam další nabídky býti druhou manželkou tomu kterému muži, a třikrát chválu na mou odvahu a závist mému manželovi, jakou úžasnou ženu to má, bílou kůži má a polygamii neodmítá.
Po jisté době jsem přítomnost na oné webovce vzdala, profil smazala a jala se založit profil na jiné, mnohem větší, placené. Tam jsem ovšem narazila na skutečnost, že jsem vdaná žena, a nebylo mi umožněno překročit práh registrační stránky za účelem seznamovaní. Vzhledem k tomu, že než se mi to systém uráčil oznámit, nechal mne vyplnit tři stránky textů, tudíž jsem se nijak necítila na to samé, jen profilem manžela, “on behalf”. A ano, naprosto Evropsky jsem zuřila, že já manželku hledat nemohu, ale můj muž ano.
Od té doby mé hledání upadlo, a omezuje se na občasné juknutí po nějaké hodné, jemné Japonce, kterou jsem si jako druhou ženu vysnila.
Manžel si ze mne tropí legraci, že na to nemám nervy, ale je mi jasné, že za posměchem se bojí, že z toho vycouvám a jeho sen se mu rozplyne. Obzvláště si dává záležet na tom, abych se vyhnula tchýni, do doby, než druhou družku pořídíme, neb ví o postoji své drahé matičky k polygamii – radikálně záporný. Jak je mi tchýně občas sympatická!

 

Read More

Neorganizovaná

Další z krásných slunečných a větrných dnů. Neodolám a beru Dori do parku teď každý den, ačkoliv vím, že by si spíš měla hrát na nějaké organizované skupince s ostatními dětmi, ale Bůh ví, jak dlouho tohle počasí vydrží. Skupinky jsou lepší pro deštivé dny, a těch tu máme také požehnaně… Žádní Indové dnes v parku negrilovali, možná to bude tím, že je pondělí a my byli v Heaton Parku v poledne, kdy většina normálních lidí v produktivním věku pracuje, a tak jsme v parku narazili jen na mimina a děcka, co zahýbali za školu.

Read More

Co se nosí v Kuvajtu?

Všechno rozumné.
Abaye, šátky, džíny, trika, sukně, módní “západní” oblečení i tradiční šaty Zálivu.
Tradiční šaty jsou pro ženy většinou abáje s hijabem, pro muže dishdashe s ghutrou. Mladí se oblékají méně konzervativně, leč později k tomu stejně tíhnou.
Vzhledem k tomu, že naprostá většina roku je v Kuvajtu brutálně horká (50°- 60°C ve stínu), je móda spíš na druhé koleji po tom, co je to pohodlné. Zima trvá měsíc, dva, a pohybuje se v teplotách okolo 20°C, což je jediná rozumná doba na producírování se venku v čemkoliv, na co jsme mi zvyklí.
Dalším faktem je, že obrovské procento populace Kuvajtu je cizí a tudíž importují vlastní styl oblékání.
Kuvajt se obecně v oblékání nachází tak nějak v polovině mezi velmi konzervativní Saudskou Arábií a nekonzervativním Západem.

Read More

Barbecue Days

Care to sit?

In Newcastle we have two types of barbecue days. One, the ideal, first type, is sunny and almost not windy. That, however, occurs quite rarely and not much people are willing to wait long enough to get it. That’s where the second barbecue day comes into the picture.
Second type of barbecue day is a day as on the picture above. Mostly sunny with very, very, very fresh air. It’s so windy, that our neighbour’s trash can almost smashed us on the walk, because it was just happily flying around in the wind. Day like that is beautiful, but one can’t really wear anything big, because he might simply fly away (and join that trash can on the way of exploration of our area). On the walk one can come across many strange things laying on the streets, from shoes, pieces of clothes, to trash cans from 5 streets away, to armchairs, mattresses, dining tables and other stuff which shouldn’t really be outside.
Needless to say, that as soon as the wind blows away and a calmer (= rainy) day comes, the city council cleans the city from all that brag around and patiently waits for just another barbecue day of a second type.
And why barbecue day? Because families take their small travel grills and sit in any big grass areas, like Heaton Park near our flat, and happily have a ‘dinner out’. On yesterday’s walk we came across two families, one small English, one big Indian. They made me certainly hungry!

Read More

Urge to Purge? Pro-Ana isn’t necessarily Pro-Life and Thinspo is for stupid cows

I always wanted to be slim. Not Twiggy skinny, but that still didn’t persuade me that Audrey Hepburn shouldn’t be my body ideal.
And I still think that nicely slim girl, especially Asian, can look adorable, tender and I just feel like taking them home and caring about them – and not, I’m not lesbian.

At this very moment is my ideal any slim Asian woman, maybe because I can’t ever be like them. I still think they’re the most beautiful creatures walking on Earth.
But that’s not the issue – I am clever enough to realize where are my borders and also I can compare myself when being ‘average’ and when being ‘slim’, and I certainly prefer to complain a bit about my weight and be happy and satisfied, that be skinny, depressed and touchy. Being 12 kg lighter and much less happy? No way.

Read More

Bad Behavior has blocked 161 access attempts in the last 7 days.