Author: Um Abbas

Poslední…

…dny v Čechách, to je dnes a část zítřka. Zítra večer odlétáme zpět domů, do Newcastlu, kde nás čeká měsíc neopečovávaný byt s odmraženou ledničkou, kterou manžel zaponměl otevřít předtím, než ji vytrhnul ze zásuvky… (= bude veselo).
Aboody odlétá už dnes večer z Kuwait City a v Newcastlu přistane zítra po poledni; já jsem jen ráda, že let dcerky a mně bude o mnoho kratší. Ačkoliv, létat v noci, to bude legrace sama o sobě, s unavenou ratolestí, která se v posledním měsíci divokým chováním přiblížila dětičkám z Dr. Phila… potřebuje tu příslovečnou mužskou ruku už, nejsem dobrý tatínek. :)
Z ČR odlétáme jako vždy, s rozpolcenými pocity, stesk po rodině, ale úleva, že zas budeme ve svém, po svém, bez bitek o jídelníček a šatník.
Já podnikla poslední nálet na obchod, koupila si běhací soupravu a botasky (ještě je tu mise přesvědčování, že věci jsou natolik plandavé, aby mi ostatní chlpai nekoukali na zadek, když kolem nich náhodou proběhnu), sukni, nějaká trika, prostě po dvou letech trošku vybavila šatník, když už se mi všechno rozpadá. Já totiž nakupování normálně ráda opravdu nemám a obzvlášť zkoušení se snažím vyhýbat, co to dá.
Jen doufám, že se mi to všechno vejde do kiláže, neb taška už teď poněkud praská ve švech. Nerada bych připlácela 25 liber za každé kilo přes…
Až děda sebere dítko a vyrazí s ní na kolo, doběhnu jen do místní knihovny vytisknout si letenku a dotisknout si podruhé smlouvu o mlčenlivosti, snad to už teď dojde….

Read More

The Feminized Western Men

Not so long ago, few days back actually, I was at a hairdresser, making her go nuts over my husbands idea have me blond again, because although I’m ash blond naturally, he previously desired a brunette and I made him happy. It is, though, much easier to turn a blond into a brunette than a brunette back into a blond.
As I had few hours to spare while she was trying not to burn my hair away, I had enough time to go through all those magazines for women with zero informations and a lot of gossip, which I normally don’t even think of looking in, but, oh well, I was really bored and falling asleep with had full of aluminium wasn’t my imagination of a proper visit.
Although those magazines always contain a lot of stuff nobody needs to know, it caught my eye on one – really obvious, but I’m always late in those – problems; and that is the water pollution.
Not the regular environmental stuff to make you buy ‘bio’ food and ‘bio’ made stuff, but the pollution which comes from humans only – the medical pollution.
The amount of remedies and medicines we, especially in western world, eat daily is unbelievable and everyone knows that for sure.
What we often forget is the fact that by eating them it doesn’t really end; our organism takes what we need and the rest goes away, in our urine mostly. This goes through the sewage to the water plants; but water plants can’t really get rid of hormones and particles as such.
Many of the cities than take the drinking water back from the lower streams of rivers and de facto pump us with all those medicaments back; one problem is already very visible; and that is rapidly growing level of female hormone oestrogen in out waters, mainly caused by the amount of contraception pill taken by the females, so happy to have the ‘freedom of choice’, to literally fuck around without any consequences such as the feared-by-many unwanted pregnancy. But the second consequence, the less visible one, which is the very unwanted level of hormones left in our drinking waters, is not taken into account.

Read More

Jak cekání na Godota…

… je čekání na datum, kdy opustíme s Doubravkou ČR a vydáme se zpět k neumětelům (rozuměj, UK).
Neboť pořád nevíme, jestli můj předrahý prošel u zkoušek za semestr nebo ne, a marně čekáme na odpověď emailem od jakéhosi prázdninujícího se profesora, lépěji pak řečeno Hlavního vedoucího studijního programu, na kterém je Drahý Manžel přihlášen (za hříšné tisíce liber per semestr, ale co, dokud nepropadá, platí mu výdaje na školné práce, která ho na studia inženýrská poslala).
Písemně sdělené výsledky se záhadně liší od publikovaných na webu školy, a po telefonu mu nic nesdělí. Chtějí ho osobně, v Británii. Těžko si odskočit po obědě z domu, že; možná, kdyby to nebylo několik tisíc kilometrů z ruky, pak by to, opravdu možná, vcelku šlo.
Leč nevíme dne, ani hodiny.
Dnes Aboody vyrazil na nákupy, pořídit mi nový notebook jako náhradu za ten starý, kterému jsem úspěšně uklohnila grafiku, jež integrovaně pokazila pokusy o její výměnu; a také (konečně) snubní prstýnek, který nemám, na svatbě jsem nedostala (nechcete alespoň muziku? – optala se stručností obřadu zjevně zmatená zástupkyně matriky, a na zápornou odpověď si povzdychla, že to tedy bude rychlé) a dosud se mi vyhýbal.
Mám o něm totiž vcelku konkrétní představu, a tím to nedělám drahému příliš lehké. Já a kytičky. Musím je mít i na snubním prstýnku. Jaký sežene nakonec, uvidím, jen tiše doufám, že nic okázalého a předraženého, jak jsem ho několikrát upozornila, a jak jsem několikrát byla šušnuta zpět.
Dále musí povyřídit věci okolo víz a islámského sňatku v Kuvajtu, jakožto i letenky zpět, a tak dále, a tak dále, není toho až tolik, ale také toho není málo.
A někdy se to vleče jak žvejkačka.

Read More

Squishy

So we got out personal Jinn.
According to my husband it’s a female, possessive kind, and rather annoying.
I didn’t believe in her and found it maybe a bit stress relieving for Aboody, but under the light of recent happenings I eventually agreed on calling our new Jinn Squishy. ‘Coz she keeps on squashing us, heh.
According to Islamic teachings Jinns are creatures made from fire, unlike mud-made humans, and were residing on Earth before we did; and they still live here together with us, but for us invisible, as they’re different kind of being, different dimension, we might say.
Even Shaytan – devil – the ruler of Hell, is a Jinn. He was the most religious one from all the creatures, but refused to bow to mud-made humans thinking that fire is better and superior, and got chased off his … let’s say prominent… position on the Earth. He promised though to prove that humans are worse sinners than Jinns were.
So we got our personal Jinn now; she is putting difficulties in our way and spoiling everything, even a simple communication through MSN, as I’m in Czech now and my husband is in Kuwait, both thousands of kilometres away from each other; hoping to have at least the talk through messenger – but not even that is wished to us.
Ok, I take it more as a joke than really seriously, because I don’t believe Jinns could do so much things, not over spoiling thoughts and putting wrong ideas in the head, maybe. But, oh well, I’m still a noob, in the club only for several years, about … 9, 10 maybe. What is it against a born Muslim, who doesn’t doubt the spoiling tries of possessive female Jinns.
(But I still think the guy who told this to my husband should smoke less hashish. I mean, Jinns, OK; but knowing the sex and kind? That’s a lot of particular stuff, right? Too much, one might say.)

Read More

The Goo’ Ol’ Times

Although I don’t have any access to any decent PC now, namely my own notebook, I still do like to take pictures on my camera; all the taken photographs are still on my memory card and have to wait for me to come back to N’Castle – but it will be, in the end, unexpectedly soon.
I didn’t wanna let slip away one photo opportunity these days: we own an old, far more than 100 years old, house in the same town we live now, and the old house is left empty already many years; nearly twenty now.
We used to live there for a short while, I mean we as our current, recent family; I have some memories tied to the place still. But before us, long time ago, there was living the previous part of our family, my dad, my grandmother, even grand-grandparents.
And the house was left alone those nearly twenty years ago, in the same state we used to be there; there are books, furniture full of clothing, dinnerware, in the bathroom is even left old shaving stuff and a toothbrush; it looks a bit like left after some kind of disaster, surprisingly full of all the personal stuff, like if a war or earthquake or something came and the people in had to leave in a big hurry, letting everything rot behind.
But nothing happened, really, we just moved few tens of metres away, not even in kilometres. From the windows facing south west we can without problems see the old shack.
So I took my chance to try the 50mm lens in there, since last time I had only a telephoto one; and I went those few tens of meters to the old, wet building – if statics came across it, they would probably order us to tear it down.
But they didn’t and the house is still standing, as left in 1990′.

Read More

Má-li se něco podělat, pak s chutí a pořádně

Tož vám také nikdy nic nevychází, tak jak má, když si vše pěkně pečlivě naplánujete?
Tenhle rok je pro naše plány prostá katastrofa; nic se nám nedaří vyřídit, dodělat ani rozdělat, já tvrdím, že plánovat se nemá, protože pak nikdy nic dobře nevyjde. Ale manžel neposlechl a plánoval a teď to tu máme – ne tedy, že by to byla jeho chyba – vše pěkně nalinkované se nám z linek rozsypalo a nám se nedaří věci nacpat zpět do vyměřených linií.
Sňatek je zatím platný pouze na území Velké Británie a většiny států EU, Čechy se uznáním dokumentu platného dle Haagské dohody neobtěžují a vyžadují hromadu papírování a nejlépe osobní přítomnost obou manželů na zvláštní matrice v Brně – ne v Praze, hezky cestovatelům při ruce, když už k tomu dojde, ale náramně z ruky v Brně; vzhledem k tomu, že pobývám na Vysočině, nic při ruce stejně nemám, kromě lidské hlouposti a neochoty.
Kuvajt se nám také nepoštěstil, soudce vydávající razítko na kuvajtskou verzi našeho certifikátu si postavil hlavu, že nám to neorazítkuje, protože se mu něco nelíbí, jestli je to ší’aismus manžela, jeho v Kuvajtu známé rodinné jméno, jeho krátký plnovous nebo prostě měl neúctyhodný dlouhovousý sunnita jen hodně špatný den, to nevíme – každopádně nám nic neusnadnil a odkázal nás na žalobu, kterou to z něj prý možná dostaneme.
Po pár dnech bojů s financováním takové žaloby proti celému ministerstvu jsme vynalezli jiný plán, ke kterému jsme se pomalu dokodrcávali; leč co tomu náhoda nechtěla, manžel se v závěrečných zkouškách na univerzitě příliš nevyznamenal a neblahý výsledek nám pečlivě a složitě vykonstruovanou ideu zhatil.
Musíme tedy vše opět přestavit; místo všeho, s čím se počítalo, letíme během týdne či tak zpět do UK, manžel pilně studovat na opravnou zkoušku a já s ním – protože i mně záleží na tom, aby druhá šance nepadla vedle. Pak by se nám totiž zase všechno pěkně zamotalo…
Doufám, že tedy alespoň nový notebook přežije let do Británie, protože můj starý se na harddisk již nepostavil a vesele si chcípá na poušti, kde čeká na rozebrání na součástky. Budiž mu písek lehký.

A to sem ani nezmiňuji vše, co se nám tento měsíc nepovedlo… jen to hlavní. Špatné zprávy už ani nevnímáme jako špatné; natolik jsme jim přivykli.

Read More

Bad Behavior has blocked 122 access attempts in the last 7 days.