Um Abbas

Sometimes feeling out of this world.

Jedno Anglii musím přiznat…

… vcelku brzo jsem se naučila slyšet na “Mrs. Firíza Čynóva”, což je velmi nelehce zkomolené mé skutečné (české) jméno. Ale slyším na něj! Tudíž když jsem dnes čekala v lékárně na vydání antibiotik a kyseliny listové, nemusel ubohý asistent křičet několikrát.
Těhu v Anglii bude zajímavá zkušenost z hlediska porovnávání péče, která se mi dostávala v ČR při prvním bříšku a té, co bude zde. Rozdílů bude, zdá se, mnoho, těžko soudit, jestli se to přikloní k negativní či pozitivní referenci, či pouze rozdílné.
Zatím jsem dle doktora v první polovině třetího měsíce, ale nebyl mi (zatím) nabídnut ultrazvuk ani udělán krevní test; prý je to práce midwife (porodní báby), která mne sama kontaktuje a navštíví doma. Pošťouchal pupek, změřil tlak, zakázal pojídat plesnivé sýry, paštiky a vařená vejce a do ruky mi předal složku papírů, z poloviny letáků o kouření a alkoholu během těhotenství, jež se mne netýkají, rozvrh kontrol a testů během těhu (všeho všudy 9 včetně porodu, ultrazvuk dvakrát za celé těhu), z druhé poloviny můj “Maternity Record”, což je v podstatě klasická lékařská složka, kterou si v ČR vede gynekolog, ale tady se o ni starají tři strany – já, porodní bába a praktický lékař (GP). Ano, žádná gynekologie na programu není, zdá se. Složka je plná papírů o genetickém původu matky a otce, a spoooousta lékařských papírů plus jedna “osobní” složka, za kterou očividně zodpovídám já; tedy za její vyplňování a udržování up-to-date. Mojí povinností je také brát tenhle fascikl s sebou při každé těhu-související návštěvě, ať již je to u GP, midwife, UZ.
Nějak jsem však pozapomněla svému GP sdělit, že nebudu rodit v Royal Victoria Infirmary (RVI tomu říkají), ale v Kuvajtu… Rád asi nebude.

podpis

O růžovém proužku tam, kde má být burgundy

Tož.
Vrátily jsme se z ČR, nakažené jakousi bleskovou střevní chorobou nutící člověka zvracet několik hodin v kuse každou půl hodinku i častěji; úžasné cestování po noci strávené zírající do mísy. Ale přežily jsme, a na anglické půdě polomrtvě padly do postele ještě před osmou, protože 10 hodin cesty v takovém stavu přeci jenom bylo vyčerpávájící.
Mně ale bylo tak nějak blbě už před nakažením se; můj porouchaný dolejšek zase jednou stávkoval (dobré do chudé rodiny – ono se tak hodně ušetří na ženských proprietách), a manžel po jisté době rozhodl, že už nejistotu neunese a donutil mne otestovat se. Několikrát, jak se pořád stávkovalo. Po 4 testech uznal, že jsem to opravdu jen stará já, hormonálně labilní žena, a uklidnil se.
Ježto jsem matkou jednoho potomčete, nedalo mi to, a ještě jsem si tajně před několika dny skočila do obchodu pro další test, na základě jistých znamení nejistá, jestli je to jen rozbouřené PMS nebo skutečně to, co si myslím (jenže s mojí frekvencí stávek se člověk stane po druhém, třetím podezření značně skeptický a ignoruje mnoho znamení); a k mému překvapení testovací proužek již nebyl nepřítomný, alébrž lehce přitomný. Druhý test ráno poté měl ten samý výsledek.
Nejistá si manželovou reakcí na načasování potenciálního druhého potomka, rozhodla jsem se, že si to nechám pro sebe a skočím k doktorovi pro potvrzení nebo vyvrácení podezření. Není proč ho panikařit, že.
Ano, rozhodla jsem se; problém nastává ve chvíli, kdy Abood do dveří vstoupí doopravdy, ne jen v myšlenkách, a já prostě neudržím poker face. Neumím mu lhát ani zastírat.
Tajemství o růžovém proužku je tedy prozrazeno, a mé obavy vyvráceny, Abood vypadá naopak šťastně – i když asi stejně vyděšeně jako já. Pokud se totiž těhotenství potvrdí, budu se stěhovat ze Severní Anglie do pouštního Kuvajtu nejméně v šestém měsíci. Cesty letadlem s dcerou jsou vyčerpávající i bez břicha a to létáme dvakrát dvě hodiny; představa letu z UK do ČR a po vyřízení papírů Praha – Dubaj – Kuvajt nebo přímý let i s kufry a serepetičkami pro nový život v nové zemi (a s novým potomkem) mně tedy zrovna neblaží.
Ale pokud to má být, tak to bude.
Dnes jsem tedy skočila k doktorovi, bohužel má představa návštěvy doktora pro potvrzení těhotenství je veskrze česká, stejně jako má zkušenost, a tudíž 48 hodin čekání na to, aby mi otestovali lahvinku, kterou mi dali na malou, mne trošku rozhodilo. Žádný krevní test? Ultrazvuk, třeba? Když mi vyšel růžový proužek s Doubravkou, první věc, kterou moje gynekoložka udělala, otestovala normálně, vzala krev a nahnala mne na ultrazvuk i bez potvrzení o krvi. Vědělo se tak hned.
Tady čekám dva dny na domácký test okolo HCG a pokud jim nevyjde, ničeho jiného se nedočkám… není divu, že tu ženy často nevědí o těhotenství i do pátého měsíce; v mnoha případech totiž test moči vyjde negativní díky nízké hladině HCG. Případně, že tu umírají na všelijaké rakoviny okolo dělohy a vaječníků o tolik častěji než v ČR.
Ano, to je snad jediná věc, která mi chybí a o které vím od začátku – naši doktoři se sice neusmívají tak jako ti místní, ale znají svou práci mnohem lépe.
Tak ve středu uvidíme, co se děje.
Ať to dopadne jakkoliv, bude to pro naše dobro. Že?

test
Image courtesy to TsukiokaMokona

podpis

PS.:Proč mi nikdo neřekl, že tam mám ůžasné a ne úžasné?! Trklo mě to až o den později!

Jazzy

So I’ve found my alt saxophone.
It was hidden well under an old shelf, long time unused (the shelf I mean), and facing the wall and upside down, so not really easy to indentify on the first glance.
But, nevertheless, it was found.
I took it out of the shell and assembled it, and tried … well. I tried to play some tones. I did, actually. Not really a pleasant tone after so many years I haven’t touched any of those instruments. It’s been, let’s see, about – 5, 6 years?
So after blowing my lungs out for about 5 minutes on the golden honey I’ve felt like running a marathon; hardly catching any breath and my mouth trembling from pain in mimic muscles around the lips, being unused for this kind of activity for so long.
But I’ve found it! And it felt awesome. Like meeting an old, missed friend.
And inshallah, inshallah, I will be able to take it to Kuwait without losing it or breaking it on some lousy airport…
I’ve also noted a tragical drop in visits of my site. Sadly enough, most of the visits paid to my site are coming from other popular blogs based in Czech Republic (Nigeria, Manzelka, Dewberry) and these visitors seem to either not acknowledge English as worthwhile and close the site in the very second of opening it and noticing that bloody language I dare to use; or they simply don’t know English well (or at all) so they don’t bother to even try. So basically English = dead blog in the sphere I float.
I believe my English is really not hard to read (ok, I admit it might be hard to comprehend what I actually wanted to say by this or that, but vocabulary-wise) and so it happens I prefer to use it for my husband and english speaking friends and perhaps side of family can also enjoy some of my blabber.
So don’t throw away the site just because of the unstable language mind I’ve got; that’s just silly! :D

podpis

So Much Snow! And No Snowmen Around.

Snow is everywhere.
It’s a heavy white blanket covering all the area we are in, and it doesn’t take it easy on the human race. It’s cold and omnipresent and still falling from above. It makes the walking a small challange and driving a car a bigger risk.
It makes the children happy and all elderly horrified; it brings joy and broken bones.
It’s here and doesn’t go away!

Snow

podpis